Tak se nám pomalu, nebo spíše rychle, blíží konec letošní contestové sezóny. S prvním celým zářijovým víkendem tradičně přichází u nás na kácéerce předposlední závod našeho kalendáře a tím je VHF contest. Jinak též "Zářijový závod", nebo taky "Den rekordů". Pro nás to ten den rekordů, nebo lépe řečeno: "dva dny rekordů", nakonec skutečně byly. Ale pěkně popořádku.
    Na kopec jsme s Ivuš tentokrát přijeli až v pozdním sobotním dopoledni. XYL ještě ráno dopékala obligátní buchty, které vozí k radosti všech nás hamů, ještě teplé, pokaždé na kopec a ani já jsem tentokrát nikterak nespěchal. A jak se po příjezdu na Vestec ukázalo, chvátat nebylo skutečně třeba. Naše anténní družstvo se již činilo. V plné permanenci byli i kamarádi hamové, kteří tentokrát, vzhledem k plánované sobotní nepřítomnosti Lukáše, byli zmobilizováni a přijeli na výpomoc se stavbou anténní farmičky. Ochotných rukou bylo tak víc než dost a vše šlo jako po másle. Jediným zádrhelem bylo občasné pátrání po tom, kde se nachází to či ono, po čem ruka příslušného montéra zrovinka touží. To je však dáno tím, že stále ještě probíhá velká rekonstrukce panváglu a nářadí je ještě porůznu rozmístěno provizorně v krabicích. Najít třeba klíč 13/17 bývá občas docela problém, HI. Vypadá to však, že už se objevilo světlo na konci tunelu a práce na přívěsu se blíží ke zdárnému konci. Svědčí o tom i to, že navzdory skeptických poznámek některých pochybovačů, se Lukášovi s Honzou podařilo ve slíbeném termínu opětovně sestavit patrové postele. Znavení operátoři je tak již během závodu mohli, k plné spokojenosti, využít. No, mýlil jsem se a musím oba kluky pochválit, zvládli to výborně.
    Závod rozjížděl Honza OK1JD a přesto, že musel řešit počáteční problémy s QRM od nejmenované SP stanice z krkonoš a od blízké OK stanice, log se plnil velice slibným tempem. Bezproblémový a pohodový byl i další průběh závodu. Vše, včetně operátorů, fungovalo jak je žádáno a jak se patří a tak se zrodil, na naše vestecké poměry, velice pěkný výsledek.
    Letošní VHF contest byl pro nás opravdu "Den rekordů". Podařilo se dosáhnout nejlepšího výsledku za desítky let, tedy za celou dobu, po kterou se tohoto závodu účastníme.
    Počasí nám prakticky celý víkend přálo. Po počátečním sobotním ranním déšti se umoudřilo. Umoudřilo se tak, že se nám nakonec v neděli navečer, i když jsme už měli vše sbaleno, ani nechtělo opustit nádherný, zapadajícím sluníčkem umocněný, vestecký klid. Co se ale dalo dělat, museli jsme se, ač neradi, vrátit do ruchu všedních dnů, dolů do nížin.....