Tak jsem se nechal zase po delší době vyhecovat a neprozřetelně jsem na Polním dnu slíbil, že o prázdninách odjedu, ku prospěchu kolektivky, VKV QRP závod. A protože nejsme žádní troškaři, vybral jsem si hned tu nejvyšší kótu v okolí bydliště. Tou je Velká Deštná v Orlických horách. Honza OK1JD byl v tu dobu na prázdninovém pobytu v DL a všechno tedy zůstalo na bedrech mých a zbytku FRD týmu. Před léty jsme už z této kóty vysílali, bylo to v rámci diplomu Tisícovky (viz Tisícovky 1) . Bylo jenom dobře, že XYL už na tuto akci poněkud pozapomněla, protože tenkrát to nebyla žádná selanka. Byla krutá zima a celkově WX, že by "psa ven nevyhnal". Já jsem taky už ovšem pozapomněl na to, že to tam odtud až tak špičkově nechodilo (vzhledem k nadmořské výšce nic moc). Ať tak nebo tak, v den závodu jsme si přivstali a skoro ještě za tmy jsme vyrazili směrem k Orlickým horám. Velká časová rezerva byla nutná, protože jsme počítali s tím, že veškerý materiál musíme vynést nahoru pěšky na zádech. Vše se nám i díky perfektnímu počasí podařilo s velkou časovou rezervou zvládnout. Vybudovali jsme vysílací pracoviště a stále ještě za krásného slunečného WX jsem zkusil proladit pásmo natěšen jak to bude parádně z takového kopce fungovat. Pro IC706ku to byl na 2m křest, do té doby jsem tento RIG použil jenom párkrát na KV. Znepokojila mne skutečnost, že neslyším vůbec nic, napadaly mne chmurné myšlenky, ale nakonec mne uklidnilo to, že bylo celkem slušně slyšet majáky. Mezitím se na bandu objevil s výzvou ze Spálavy Béda OK1VDJ, udělali jsme QSO a já měl alespoň jistotu, že Icom funguje. A to už se přiblížil začátek závodu. Bláhově jsem se domníval, že pojedu na výzvu a budu si užívat pileup. Pravý opak byl pravdou. S QRP výkonem jsem většinu času jenom vyhledával a následně se snažil dovolat, což bylo docela úmorné a ne vždy úspěšné. Dost často o mně protistanice z 9A nebo S5, které běžně děláme při provozním aktivu z mnohem nižší kóty, ani nevěděly, což bylo vzhledem k mým očekáváním a vynaloženému úsilí hodně deprimující. A aby jsme si to opravdu užili se vším všudy, začalo se rychle zhoršovat počasí. Po nějaké chvilce jsem byl nucen spustit anténu na zem a všechno ukrýt pod plachtu. Potom, co přešla vlna deště doprovázená hromy a blesky, jsme všechno zase vybalili a mohli jsme se opět chvilku trápit v závodě. Toto se ještě jednou opakovalo. Musím na tomto místě moc a moc poděkovat XYL Ivě a mladšímu synátorovi Petrovi, bez nich by to vůbec nešlo. Provoz jsme byli nuceni definitivně ukončit potom, co přišla silná bouřka přímo nad nás a vše navíc nasvědčovalo tomu, že se počasí už v dohledné době nezmění. Cestou dolů na 4km vzdálené parkoviště pod Masarykovou chatou jsme solidně promokli a byli jsme nakonec všichni tři rádi, že už sedíme v autě a máme to za sebou.
    Bohužel výsledek zdaleka nesplnil očekávání. Přesvědčil jsem se, že moje úvahy byly chybné a že vysoká kóta není zárukou dobrého výsledku. Myslím, že by bylo bývalo lépe tento závod odjet z Vestce se standartní M2 anténou a se střechou nad hlavou. Výsledek by byl o mnoho lepší a to i přesto, že Vestec má zhruba poloviční nadmořskou výšku než Velká Deštná.