Jóóoj to bol polňák! Nemohu jinak, než začít povídání o letošním PD touto poupravenou filmovou hláškou. Ale pěkně popořádku. Polní den je v roce jenom jeden a pro řádné užití si tohoto ham svátku je nutno věnovati nějakou tu chvilku a nějaké to úsilí jeho pečlivé přípravě. Na mých bedrech spočívá hlavní, nebojím se říci, klíčový úkol. Jako již desítky let zpátky, tak i tentokráte, zajistit odpovídající pivní setup. Důležité je to slůvko "odpovídající". Pivečka nesmí být ani málo, ani moc. Pokud je ho málo a dojde moc brzy, stávám se okamžitě terčem nemístných narážek kamarádů spoluhamů. Pokud je ho zase hodně a nevypije se, je to taky špatně. Musí ho být zkrátka "tak nějak akorát". A aby ho bylo "tak nějak akorát" je nutno postupovat sofistikovaně. Ještě musím předeslat, že pivo objednávám u Vlastíka, našeho tradičního klubového dodavatele, se zhruba měsíčním předstihem. Odhadnout proto, jaké že bude na polňák počasí, není až tak snadné. A to je jen jeden z faktorů ovlivńujících konzumaci pěnivého moku. Dalším je počet konzumentů. Světe div se, jsou mezi námi i jedinci, kteří konzumaci s věkem, či s jakýmisi pochybnými zásadami, silně omezili. Není jich moc, ale jsou. Dále do hry také vstupuje, jak hojné budou tentokráte návštěvy, zda hamové přijedou sami, nebo budou dovezeni, případně jestli na kopci přespí. To vše musím vzít do úvahy před tím, než provedu zásadní a nevratné rozhodnutí. Veden letitými zkušenostmi jsem po zralé úvaze objednal setup 30+30+15, což bylo o 15 méně, než loňského roku. Myslím, že přehnaná skromnost není tentokrát na místě, pochválit se prostě musím. Vyšlo to naprosto přesně. Lukáš si v neděli dopoledne dotočil poslední "kousek". No kousek.... Nebyla to ta správná "hladinka", nebyl to ani "šnyt", ale jenom takové to "mlíko". Nestálo to už ani za čárku na pivní tabuli, HI.
    Začátek polňáku byl ale takový rozpačitě hrozivý. Právě v souvislosti s pivem jsem před PD ve středu v poledne volal našemu klubovému vedoucímu Ivanovi s tím, že domluvím, kdy vyzvedne sudy s chlaďákem. Změněným hlasem, který nebyl vůbec jeho, mně sdělil, že ho skolila nějaká krční viróza, či co a že leží. Že by přijel na kopec ve čtvrtek, jak bylo v plánu, nepřipadá v úvahu. Tak to nám to pěkně začíná... Copak o to, pro pivní propriety ve čtvrtek netradičně zajedu k Vlastíkovi sám. To není žádný problém. Pokud se ale Ivčoun nedá do soboty dohromady, tak můžeme opravdu jenom popíjet pěnivý mok a konzumovat tradiční vestecké pochutiny. Nejen, že bez našeho vedoucího je naše kolektivka jako tělo bez duše, HI, ale hlavně, on je jediný, kdo umí rutinně, bez nějakého nebezpečného pokusničení, sestavit poměrně náročný kontestový setup.
    Na kopec jsme s XYL Ivou a autem napěchovaným věcmi až po střechu, vyjeli z Rychnova ve čtvrtek poměrně brzy ráno. Vzhledem k indispozici našeho vedoucího jsme museli naprosto změnit plánovanou logistiku. Veškerý inventář našeho vesteckého vysílacího panváglu byl totiž z důvodu probíhající generální rekonstrukce bez ladu a skladu uskladněn u Ivana na firmě. Zde ho bylo nutno naložit do připraveného vozíku a dopravit na kopec. Cestou na Vestec jsme se tedy s Ivuš zastavili v Kočím, kde nás už čekal Lukáš OK1MHW. Za pekelného horka jsme všechno naložili, připřáhli za auto a pokračovali v cestě. Na kopec jsme dorazili jako první. Odpojili jsme vozík a z auta vyložili stan, bivak, moje polní lehátko, spacáky, spousty tašek (povětšinou s jídlem), krabice s počítačovým setupem a hlavně, v neposlední řadě, veliký hrnec s tradičním gulášem, který s předstihem Ivuš doma vymazlila. Když už jsem provedl výčet toho co že jsme to vyložili, musím taky férově doplnit, co jsme nevyložili, ančto jsem to zapomněl doma. Je to k neuvěření, ale nevzal jsem si žádné dlouhé kalhoty, ani pořádné boty. Celý polňák jsem musel tedy zvládnout v kraťasech a sandálech. I přes občasnou nepřízeň počasí to bylo ale celkem v pohodě, HI.
    S prázdným autem jsem tedy konečně odjel pro kýžený pivní setup. Po dlouhé době jsem si přitom i "pokecal" s Vlastíkem, mým bývalým kolegou z Krásného. Po zhruba hodině jsme byli já, tři soudky a chlaďák zpátky na kopci. Iva už mezitím měla společnost. Dorazil MHW tým z Hodonína, jmenovitě Lukáš OK1MHW s XYL Hankou, které později doplnil ještě Vojta OK1RV. Zanedlouho přibyl na kopec i Vláďa OK1FCR, Míla OK3MR a Emil OK5AG. Stopem kombinovaným s pěší turistikou se od vlaku ze Stružince posléze dostavil i náš starší synátor Honza OK1JD, který tím tak zkompletoval FRD team.
    Před letošním polňákem jsme si slavnostně slíbili, že nebudeme, s dvěma výjímkami, věnovat žádný čas práci na panváglu. Tu si aktuálně dosyta užíváme při pracovních sobotách, či celých víkendech, věnovaných velké opravě našeho vysílacího návěsu. Jaké že byly ty zmíněné dvě výjímky? První výjímkou bylo nutné vytřídění a likvidace rozličného šrotu, nepotřebných skříněk a materiálu, který se nám v panváglu za ty roky nahromadil. Tou druhou výjímkou bylo odstranění větrem zlomeného kmene náletového stromu před panváglem, kde hrozilo, že nespadneli přímo na naše hlavy, tak alespoň zdeformuje naše plechová přibližovadla. Ze všeho nejdříve jsme ale vybudovali tradiční polní výčep a narazili první sud pěnivého moku. Nezbytným pracem jsme se tak mohli věnovat náležitě posilněni. Vše jsme zvládli a ani jsme se nenadáli a už tu byl večer a s ním spojený ohýnek s obligátním opékáním špekáčků.
    Pátek jsme se věnovali pozvolnému budování našeho anténního setupu. Postupovali jsme vskutku pomalu a rozvážně. Do sobotního kontestování zbývala ještě spousta času a bylo taky celkem teplo, s čímž souvisela nutnost dodržovati pravidelný pitný režim, vzhledem k hrozící dehydrataci. Koneckonců, stejně jsme neměli potřebný slučovač k DL fixu, který měl u sebe Ivan OK1PI. Pracovní zápal ještě více opadl po skvělém obědě v režii MHW teamu. Hanka s Lukášem přivezli výborné mexické tortily. Trhané masíčko, zeleninový salát a příslušný dip, tak to opravdu nemělo chybu. Není divu, že jsme se najedli dosyta a byla tak následně nutná poctivá mexická odpolední siesta.
    Odpoledne dorazil na kopec kýženě očekávaný Ivan OK1PI. Myslím, že jsme si všichni oddechli, že se mu podařilo zprovoznit se. I tak bylo vidět, že není ještě stoprocentně "ve své kůži". Taky nás, jako tradičně, navštívili Eda OK1HEH se Zdenkou OK2PLH. Rádi jsme taky přivítali Jirku "Hajného" ze staré gardy našeho radioklubu. A opět tady byl večer, ohýnek a opékání buřtů.
    V sobotu dopoledne Ivan OK1PI dobudoval vysílací setup, veškeré potřebné železo už bylo ve vzduchu a nic by tedy teoreticky nebránilo tomu začít kontestování tradičně účastí v polním dnu mládeže. Ale jeden problém se přece jenom naskytl. A to dost zásadní. Neměli jsme nikoho, jehož rok narození by splňoval platné regule. Holt naši "mládežníci" už odrostli a noví nejsou. Nakonec se přece jenom KáCéRka PDM zúčastnila. Lukáš totiž pozval na kopec kamarádku, pohybující se v byznysu s barvami, aby s námi zkonzultovala možnosti nátěru střechy panváglu. S ní přijely na kopec i její dvě ratolesti, čehož Lukáš využil.
    K obědu byl jako tradičně gulášek, který připravila v předstihu moje XYL Iva. Taky, jako každoročně, neměl chybu a sluší se za něj její autorce poděkovat. Ivi DÍKY! Mezitím zavítaly na kopec další návštěvy. Přijeli se na nás podívat kluci z OK1KPA ze sousední Spálavy a jako tradičně, i když už né na oldtimeru NSU, taky Vlasta OK1WVS. Navštívil nás, stejně jako vloni, taky další Vlastík, bývalý teslák a náš příznivec. V sobotu dopoledne s námi taky pobyl Jirka OK1VJN. Dozvěděli jsme se tak, mimo jiné, velmi zajímavé informace o zázračném preparátu MMS, původně určeném k údržbě bazénů.
    PDM skončil, rychle jsem připravil počítačový setup, Ivan popřepínal krabičky na plný kontestový provoz a mohl začít hlavní závod. Začínal, jako obvykle, Honza OK1JD a dlužno dodat, že k naší velké radosti dělal jako druhé QSO našeho kamaráda Míru OK1ND, se kterým měl spojení i před závodem. Zatímco někteří hamové se potili u zařízení v hamovně, tak další hamové si užívali večer u ohýnku a hamali výborné stejky z dílny Martena OK1CMA. Martin dospěl mnohaletým vývojem kořenící směsi opravdu k dokonalému výsledku. A co víc, je schopen pokaždé dosáhnout stejného výborného vychucení!
    Přišlo nedělní ráno a Pavel OK1DNZ přivezl od vlaku XYL Romču, přičemž jsme konstatovali, že je škoda, že s námi není na kopci na delší dobu. Tak třeba příště, HI. Vše probíhalo v poklidu, pivečko se dopilo jak se sluší a patří, spojení taky celkem slušně přibývala a přiblížil se konec závodu. Kontest skončil a začali jsme bez otálení balit. Vypadalo to totiž, že se blíží nějaké pršení, možná spojené i s bouřkou. Naštěstí, jako už mnohokrát předtím, naši kamarádi, kteří nad námi drží ochranou ruku tam nahoře, Oldík OK1HON, Havárek OK1FGX, Bezďa OK1AEG, Karel OK1WGU, Kamil OK1AIJ, Libor OK1FPL a další, opět nedopustili abychom zmokli.
    Během balení antén jsme měli ještě jeden nevšední zážitek. Nejprve nad námi poměrně vysoko přelétly od západu na východ tři L159 Albatrosy. Potom se vrátily a udělaly nám přímo nad hlavami ukázkový průlet ve formaci na minimální rychlosti a v minimální výšce, navíc se všemi rozsvícenými pozičními světly. A to bylo vlastně takové slavnostní zakončení letošního polňáku.
    Před polňákem jsme řešili jestli pojedeme závod "na pohodu", nebo na "výsledek". Nakonec jsme dospěli k tomu, že pojedeme "na pohodový výsledek". Všechno fungovalo tak, jak se sluší. Operátoři se snažili, podmínky nebyly až tak špatné a tak se nakonec i ten "pohodový výsledek" dostavil, HI.
    Co víc dodat, než řečeno slovy Oldíka OK1HON polňák byl zase UFB!