Tak se zase přiblížil první celý červencový víkend a s ním tradiční radioamatérská atrakce, jedno z vyvrcholení contestové sezony - Polní den. Přípravy jsme jako každoročně pojali velmi zodpovědně a objednávku patřičného tekutého proviantu v patřičném množství jsme provedli u tradičního dodavatele Vlasty už někdy v dubnu, přičemž co je to patřičné množství jsme řešili už někdy od ledna. Názory byly různé, odhady počasí taky, ale nakonec zvítězila tradice 3+1 (pro neznalé: 3 soudečky, každý s objemem 50 l přímo na kopci + jeden v záloze dole u Vlasty ve Ždírci pro případ, že by uhodila nějaká tropická vedra, nebo přijelo nevídané množství návštěv). Mimoto Péťa OK1FRG chtěl využít PD na vyzkoušení dalšího zlepšováku z dílny Pavla OK1DNZ, od čehož jsme očekávali další zlepšení příjmu. Toto se na rozdíl od proviantu připravovalo na poslední chvíli, doslova pár dní před závodem. Já jsem se na polňák moc těšil z důvodu toho, že jsem si zase po dlouhé době naplánoval kompletní pobyt na kopci se vším všudy, tedy ne přijet  na hodinu závodu a zase odjet, jak se u mne stalo už pomalu pravidlem. To se mně nakonec taky podařilo. Ale pěkně popořádku. Musím totiž ještě předeslat důležitou okolnost a to tu, že na kopec jsem se z naší rodiny nechystal já sám, alébrž jsem chtěl vzít sebou oba potomky a s tím související patřičné zabezpečení - tj. plné auto různého šatstva, bot, zásob jídla a aby toho nebylo dost, měli jsme ve výbavě i autoledničku, elektrickou sprchu a v neposlední řadě taky stan. O tom jak jsme toho všeho využili se taky ještě zmíním až se k tomu dostanu (spíš dokecám,HI).
    Na Vestec jsme dorazili už v úterý odpoledne jako druzí, první byl jako obvykle "vestecký poustevník" Petr OK1FRG, který prodléval nahoře už někdy od pátku. Vypadalo to, že pojedeme  už v pondělí, protože oba moji kluci Péťa (5) i Honzík (7) byli už k neudržení. Na kopec se strašně moc těšili už dlouhou dobu a průpovídka: "Nezlob, nebo nepojedeš na Vestec!" kupodivu už cca poslední 3 týdny docela fungovala při standartních zlobících situacích. Předpokládal jsem, že přijedeme až jako třetí, protože dle harmonogramu mělo pár hodin před námi dorazit pivo, ale nebylo to bohužel pravdou. Na můj dotaz, jestli je už chlaďák v provozu a kam že ho letos lišácky schoval, odpověděl Péťa ospale, že sice přijelo asi před hodinou nějaké auto, že zatroubilo ale potom že zase odjelo. Jelikož on zrovna dodržoval odpolední spací siestu v panváglu, tak se stihnul vybatolit až když už auto mizelo v zatáčce pod Pátkovými. Chvíli jsme diskutovali, jestli to byl Vlasta s pivem, nebo nebyl Vlasta s pivem a nakonec jsme usoudili, že to asi nebyl Vlasta s pivem, že to byl zřejmě nějaký chatař, který měl neodbytné nutkání vyjet si nahoru na kopec, zatroubit si a zase odjet dolů. My s klukama jsme vybalovali bagáž a za vydatné pomoci strejdy Péti (tak Petra OK1FRG moji kluci titulují) jsme postavili stan, který jinak stavíme jenom na setkáních v LAA. Dá se říct, že to bylo v novodobé historii poprvé, co jsme tyto stanové kolíky zatloukali do jiné než OE půdy, HI. Potom co stan stál jsme natáhli "elektriku" z panváglu do kufru auta, zapojili zdroj (na tom se později perfektně sušily boty a ponožky) a k tomuto zdroji ledničku a elektrickou sprchu. U této poslední úžasné věci se musím chvilenku pozastavit. El. sprchu na 12V jsme dostali kdysi hodně dávno v minulém tisíciletí s mojí XYL jako svatební dar. Celou dobu ležela v krabici na půdě a jenom díky stavebnímu ruchu a stěhování veškerého harampádí z půdy do sklepa se dostala na denní světlo. Usoudil jsem, že ve spojení s 35l barelem vody je to to pravé bez čeho není možno na kopci úspěšně vegetovat. Hned jsme to samozřejmě vyzkoušeli a předvedli Péťovi OK1FRG, který na tento výdobytek techniky užasle zíral. Za dvě hodiny jsem zase užasle zíral já, když se mmě dotyčný zeptal, jestli míváme běžně auto plné vody. Občas se sice, zvláště po dešti, v našem voze značky Škoda Forman něco vody vyskytuje, ale tohle byla tedy síla. Podlaha na celé pravé straně vozu byla vodou jak vpředu, tak i vzadu docela solidně zaplněna. Milé sprše se totiž po dlouhých létech nečinnosti sprchování evidentně tak zalíbilo, že i po vypnutí v tomto pokračovala - sice jenom "čůrala", ale zato pořád a jelikož jsem ji odložil na přední sedadlo a barel zůstal na podlaze před sedadlem (přece se s tím nebudu dřít a dávat to z auta ven), dle nějakého zákona o spojitých nádobách voda v barelu ubývala a na podlaze přibývala. Hmm, kdo by to řek, že nedělají ty sprchy "samosvorné".......No nic, potom co bylo auto zhruba odvodněno, jsem si uvědomil, že jsem se taky docela odvodnil, a že by bylo dobře polknout něco moku. A tudíž přišla opět na přetřes otázka sudů a "pivního koutku". Začali jsme ,stejně jako vloni, shánět tlf. číslo na Vlastu a protože jsem, stejně jako vloni, zapomněl doma diář, musel Péťa OK1FRG najít patřičné numero až v telefonním seznamu u Pátků. Hned v úvodu jsem si od Vlastíka vyslechl pár slov o nespolehlivosti, protože odpoledne byl prý se sudy i s chlaďákem nahoře na kopci, troubil jak magor a nikde nikdo. Vysvětlil jsem mu situaci a domluvili jsme se, že si zítra dojedeme k němu domů. Tak se taky po příjezdu další části týmu stalo.
    První noc jsme s klukama spali ve stanu, který kupodivu odolal bez problému i nočnímu dešti. Jak se později ukázalo, bylo to naše první, ale zároveň i poslední přespání ve stanu, protože to co předvádělo letos na PD počasí, to tedy bylo občas unikum. Ten úterní deštíček byl proti tomu co přišlo ve středu večer jenom slaboučkou předehrou. Středeční vichřici s deštěm a bouřkou už stan neodolal a po celý zbytek pobytu jsme s oběma kluky spali v panváglu.
    Ve středu odpoledne dojela další část naší skvadry t.j. Ivan OK1PI s Láďou OK1FCR a od vláčku dorazil i Lukáš OK1MHW. Doploužil se pěšky i přesto, že ho minulo auto řízené Ivanem OK1PI, který zrovna jel do Ždírce pro proviant, bylo holt jasné co má přednost, jestli Lukáš s cca 20kg krosnou, nebo sudy s chlaďákem. Je třeba podotknout, že oběma, Lukášovi i Ivčounovi, nepřišlo ani na mysl, že by se vezlo něco jiného než sudy, HI. Každopádně už ve středu večer se slavnostně narážel první kousek a i přes vlezlé počasí pivečko chutnalo a byla pohoda. Ta trvala jenom do večera, kdy přišla pořádná bouřka spojená se silným větrem, ale naštěstí bez krup. Celkem chladné počasí pokračovalo i ve čtvrtek, u večerního ohně jsme dokonce nasadili zimní bundy a kulichy a vedli odbornou diskuzi o tom při kolika že stupních celsia je vidět dech. Shodli jsme se na tom, že asi při sedmi, takže asi tolik, ale spíše o něco míň mohlo být. Během čtvrtka taky náš technický team (Ivan OK1PI a Péťa OK1FRG) poskládal všechny potřebné škatulky a za vedení Ládi OK1FCR byla vztyčena "déelka". Vše proběhlo zdárně, bez problémů a mohlo se uskutečnit první QSO na 2metru. Musím vlastně ještě poznamenat, že celou dobu před závodem jezdil Petr OK1FRG na jeho milovaném magic bandu 50MHz a dokonce jsem byl svědkem, jak si udělal dvě nové země DXCC (má jich na tomhle bandu už okolo stovky, kluk šikovná!). Jéjkote, mankote!! Ještě jsem úplně zapomněl na našeho vesteckého nestora - Karla OK1SW !  Ten dorazil už ve středu, večer odjel zase domů, anžto ho tam čekala XYL s borůvkovými knedlíky a přijel zase ve čtvrtek Potom už setrval až vlastně do konce závodu. Ve čtvrtek konečně taky dorazil další člen našeho ansámblu, Martin OK1CMA a dorazil opravdu na poslední chvíli, protože se mu právě začala za každou hodinu prodlení zaznamenávat jedna trestná čárka na pivní listině. Vysvětlení pro nezasvěcené: za každé natočené pivo se jeho konzumentovi dělá čárka z důvodu pozdějšího vyůčtování. S trochou nadsázky se dá říci, že celá naše contestová pokladna je založena na tržbě z tohoto vyůčtování. No celá né, to jsem trochu přehnal, ale stačí to určitě na celoroční platbu elektřiny na kopci, HI. Ještě před Martinem přijela první předem avizovaná návštěva, Milan OK1DWC s Alešem OK1XOX. Večer krátce před roztopením táboráčku přijel taky Olda OK1HON, ten byl ale dost unavený po perném dni, ve kterém absolvoval hasičskou soutěž a v důsledku toho zakrátko u ohýnku v křesle usnul. Jeho poslední slova před odchodem do říše snů byla: "Je to UFB!!". To se velmi líbilo mým dvěma uličníkům a od té chvíle měli všechno UFB. Dlužno podotknouti, že se na kopci zase po strašně dlouhé době rozezvučelo sladké dřevo přičiněním Ivana OK1PI a po snad několika letech jsme opět zazpívali naši klubovou hymnu. Citelně nám chyběl Aleš OK1FQB, zkušený tramp, který ovládá zpaměti texty snad všech známých písniček, které se u ohňů zpívávají. To se to vždycky pělo, když Aleš předzpěvoval! Ale i tak to bylo perfektní a já jsem měl radost z toho, že oba moji junioři si k této atmosféře trošku přičichli. Měli oči na vrch hlavy a zvláště hra na kytaru "strejce Ivčouna" je úplně uchvátila.
    V pátek se počasí zase dočasně vylepšilo, nahoře trochu přitopili a dorazily další návštěvy. Moc rádi jsme zase na kopci přivítali Míru OK1ND, svoje stany rozložili taky Vláďa OK1SVB s malým Jiříkem a na tradičním místě postavil svoje malé áčko i Jarda OK1IOA. Zastavila se taky Ivanova XYL Vlastina s Romčou. Kde jsou ty časy, když Romča jezdil PDM, dneska je to už chlapík, který si bude za chvíli starého otěcka posílat pro pivo, HI. A opět přišel večer a s ním opékání buřtů, přičemž my odborníci, kteří to bravůrně ovládáme, jsme opekli i něco toho sýra. Pozn. ono to totiž není jen tak. Sýr začne na klacku téci a musí se vystihnout ten správný okamžik, ta správna pikovteřina, kdy toho nechat a dát opékač z ohně pryč, kdo to nevystihne (a jsou tací), má smůlu a sýr má hnedle obalovaný a to tak, že popelem, HI.
    A už je tady sobota, počasí perfekt, kluci ještě tradičně testují majáky a navíc odstraňují drobný problém se stejnosměrnou smyčkou, která se potvora nechce občas uzavřít a tak blokuje PWR do antény. Hned u vchodu do panváglu si tiše ševelí chlaďáček, no prostě pohodička. Ale abych nezapomněl na problém letošního PD. Takové "špecifikum" letošního polňáku bylo obrovské množství much. Milióny much prostě všude, na jedno plácnutí plácačkou se jich dalo zneškodnit až 30!! Fakt - zcela vyjímečně nekecám!! Příčinou bylo rozsáhlé polní hnojiště umístěné cca 150m od nás. Jenom díky tomu, že Libor OK1FPL nám přivezl další balení Biolitu jsme mohli v panváglu jakž, takž vegetovat. Však to taky byl úžasný pohled, když Lukáš OK1MHW s bojovně vysunutou bradou a s výrazem Ramba v očích likvidoval dávkami chemikálie dotěrný hmyz ve vysílacích prostorách. A že toho hmyzu bylo! Podlaha byla po jeho zákroku doslova černá - smetalo se to na lopátku a vyhazovalo ven! Ale pryč od much k příjemnějším věcem. Přijel taky Jirka OK1VJN se svým pěkným portejblovým pracovištěm na 70cm, z Pardubicka Míra OK1MNI a OK1AMI, z Chrasteckého regiónu Bohoušek OK1PBB s Liborem OK1FPL dále taky OK1MIX a ještě OK1CVJ a letos taky Jarda OK1UTC s XYL a konečně se taky ukázal Aleš OK1FQB s YL Věrkou a se psem Robinem. A když už jsem ve výčtu návštěv, tak ještě v neděli se přijel podívat taky Pavel OK1DNZ s XYL. Určitě jsem zase na někoho zapomněl. Sobota ale ještě zdaleka nekončí. Můj starší synátor Honzík mermomocí chtěl jet Polní den mládeže a nakonec si tedy i opravdu zazávodil. Šlo mu to celkem dobře a musím říct, že jsem z něj měl opravdu radost. Během PDM se konala ještě jedna dopředu avizovaná atrakce. Náš kamarád, který se občas taky účastní středečního zasedání radiokroužku Milan, jinak šéf jednoho aeroklubu a instruktor motorového létání (učil létat i našeho klubového pilota Martina OK1CMA) nám slíbil, že se přiletí podívat na polňák a že podle možností i na Vestci přistane. Slib splnil a skutečně přiletěl. Protože neměl volného žádného motorového větroně, osedlal Zlína 143 a jelikož pro tento stroj byla přistávací dráha v jetelovém poli na Vestci příliš krátká, předvedl jako náhradní program krátké aershow s nízkým průletem zpoza horizontu, pádem po křídle a dalšími akrobatickými prvky. Perfektní produkci ukončil zamáváním křídly a zase odfrčel.
    Ale už k vlastnímu závodu. U zařízení jsem seděl jako obvykle zhruba první hodinu a musím říct, že to chodilo celkem pěkně. Zajímalo mě jak se osvědčí úprava v RX cestě a byl jsem spokojený, fungovalo to FB. Po mně nastoupil Lukáš OK1MHW a potom už se to střídalo jako obvykle. Problémy celkem žádné, až na asi hodinovou pauzu z důvodu opětovných problémů s uzavíráním ss smyčky. S rušením problémy nebyly, kluci z OK1KPA vzdálení od nás 6km nám vůbec nevadili a my jsme nevadili jim. Snad jenom takovou maličkou kaňkou bylo vulgární slovní extempóre spojené s ukázkou antihamspiritu jednoho z operátorů OK1KZD půl hodiny před koncem závodu, ale nad tím jsme přes počáteční naštvanost mávli rukou, myslíc si něco o rupnutí nervů. Snad by mne jenom zajímalo na co v závodě poslouchali, že jsme jim tak strašně celý závod vadili. Co se týče podmínek tak ani super ani vysloveně špatné, prostě takové normální. Celkový výsledek něco maličko přes 200000 bodů. Pro případné zájemce tradičně k nahlédnutí deník a grafy ze závodu.

    PD 2002 skončil. Nejen z mého pohledu, ale i dle mínění ostatních kluků byl řečeno slovy Oldy OK1HON ÚeFBé. Měli jsme radost z velkého počtu HAMů, kteří nás letos navštívili, škoda že nepřijeli "kráseňáci" ani si nenašel čas nikdo další z chrudimáků (OK1AIJ, OK1HEH, OK1AEG, Jirka "hajnej"??) - určitě mají čeho litovat. Vzhledem ke stále ještě velmi nejisté situaci s naším dalším působením na této kótě (na kopec se tlačí profislužba a problémy s pozemkem a s dalšími záležitostmi jsou ještě pořád otevřeny) je docela možné, že to byl po zhruba 60ti letech co OK1KCR na Vestec jezdí, poslední Polní den z tohoto kopce. Je možné, že příští PD pojedeme buď z trochu změněného prostředí anebo  úplně odjinud. To by bylo však na jiné, dosti dlouhé a nepříliš veselé povídání.