Tak jsme se konečně dočkali. Každoroční svátek, vrcholná společenská událost a hlavně příležitost, mnohdy jenom jednou za rok, potřást rukou kamarádům, které jinak celý rok nevidíme. To je Polní den, nebo taky jak já říkám: "Pivní den". Je to už taková tradice, že Polní den nejezdíme na kopec vyhrávat, jako jiné závody, HI, ale že to veskrze pojímáme jako oddechovou akci. Na týden před polním dnem jsem si vzal v QRLu dovolenou a už jsem se těšil jaká že to bude pohoda. Nakonec byla, ale musel jsem si ji zasloužit. Měl jsem původně naplánováno, že pojedeme s XYL a dětmi na kopec už v pondělí, odvezu je během středy a že se hned vrátím za kamarády, kteří se měli během středy na kopec dopravit. Ivuš ale už celý předcházející týden nebylo dobře, polehávala a v pátek zalehla s teplotami úplně. Odjel jsem proto s oběma kluky po mezipobytu v Rychnově až v úterý v poledne. Pro kluky je pobyt na kopci vždycky veliká událost, moc se na to těší a taky tentokrát se už už nemohli dočkat. Krátce potom, co jsme se zabydleli v návěsu, přijela avie  hlineckého pivovaru a z ní se po odkrytí plachty vykutálely čtyři krásné soudky s pěnivým obsahem. Zatím jsme je ubytovali vedle návěsu, usadili jsme chladící zařízení na tradiční místo před návěsem (to jsme ještě nevěděli, že letos ani nebudeme muset chladit, jaká bude zima) a kluci se věnovali pobíhání po okolí a sběru borůvek. Ve středu ráno přijel Karel OK1SW,  přivezl sebou tolik diskutovaný chemický záchod a přece jenom trochu teplejší počasí. Nic nepomáhalo moje nabádání ať si v klidu sedne a dá si pivo, hlavně ať nic nedělá, že tentokrát jsme přijeli odpočívat, všechno marné. Pomohl mně sice narazit první sud, vypil jedno nebo dvě piva a už vytáhl z auta cirkulárku a začal pobíhat sem a tam, nevědíc co dělat dřív a co potom. Já už jsem ho nestačil za chvíli ani sledovat, ale oba moji kluci si s ním velmi rozuměli a pomáhali mu s radostí přidržovat prkýnka, přebírat šrouby a tak podobně. A když zrovna nepomáhali tak se přetahovali o to, kdo bude moci starému otěckovi natočit pivo. Jak je krásné mít dva kluky, kteří umí vzít za pípu, HI! Odpoledne přijel Péťa OK1FRG, takový vlastně domácí pán, protože , jak už jsem se zmínil jindy, od té doby co nemá doma možnost vysílat, tak tráví na kopci hodně času. Spráskl ruce nad Karlovou aktivitou a šel se věnovat své oblíbené činnosti, DXování na 50MHz. Přivezl si kompletní vybavení tj. IC756, k tomu paket, takže měl k dispozici i cluster. My jsme s klukama zatím přitáhli nějaké roští z lesa na večerní opékání buřtů. Nazítří t.j. ve čtvrtek ráno jsem Péťu i Honzíka přes jejich protesty naložil do auta a odjeli jsme do Chrudimi. Tam jsem si dal pauzu mezi prvním a druhým dějstvím letošního PD, přespali jsme a v pátek ráno jsem celý manšaft včetně jakžtakž uzdravené maminky odvezl do Rychnova. Tam jsem se naobědval a tentokrát už sám vyrazil zpátky na kopec. Udělal jsem mezipřistání v Chrudimi, kde jsem doplnil zásoby, zakoupil potřebný kus zemního pásku na přizemnění panváglu a pokračoval na Vestec. A druhé dějství letošního PD pro mne začalo.
     Kóta už mezitím hučela novým osazenstvem. Přijeli: Ivan OK1PI, Láďa OK1FCR a Martin OK1CMA. Mimo těchto hamů tam byl ještě  jeden nový člen našeho kolektivu. Dlouho toužebně  očekávaný PA na 2m, pro který byl Ivan s Petrem krátce po setkání v Laa. Nakonec si domluvili s hamem z HA skeda v OE a tam proběhla cela transakce. PD, který, jak už jsem předeslal, nejezdíme na výsledek, chtěl využít Ivan OK1PI k vyzkoušení tohoto nového přírůstku našeho strojového parku. Na tvářích všech se zračily úsměvy, což nebylo způsobeno jenom konzumací pěnivého moku, ale i tím, že vše kupodivu pracovalo OK, přesně podle předpokladů. Zjistilo se co bude potřeba ještě dopracovat do zářijového kontestu, kdy bychom chtěli už PA nasadit (jedná se o malou úpravu v ovládání celého vysílacího řetězce). Odpoledne přijel na kopec taky Ivanův manšaft, který projížděl kolem do Přibyslavi. Hlavním účelem návštěvy byla prezentace listiny zvané vysvědčení ze strany mladšího člena manšaftu. Jak je vidět na fotce, tatík je celkem spokojený, ale přece jenom prst pravé ruky je varovně vztyčen.
     Potom už přišla sobota a s ní i návštěvy kamarádů a příznivců. Letos bylo návštěv přece jenom méně než jiné roky, zřejmě následkem poměrně chladného a nestálého počasí. Přijeli: OK1IOA, OK1HON, OK1ND, OK1FPL s XYL, OK1AAW, OK1PBB, OK1AIJ s XYL, OK1AEG, OK1UTC s YL, OK1TVN, OK1MIX, Jirka "Hajnej", Zdenka a snad jsem na nikoho nezapomněl. V poledne taky přišlo na řadu vaření tradičního guláše, což je moje "parketa". Dle nezávislých tvrzení strávníků byl OK. Vzhledem k letošním problémům se zahušťováním (s Petrem FRG jsme se u toho dost natrápili) potěšily pochvaly dvojnásob.

Tradičně se za námi přijel podívat Mirek OK1ND. Na sluníčku se vyhřívá Ivan OK1PI. Je vidět, že sluníčko zase až tak moc nehřálo, protože musel použít osvědčené drtiče mrazu.






Láďa OK1FCR přináší další sud, aby ho připojil k chladícímu zařízení - je to ale silák! Nebo že by odnášel prázdný sud?.......







Ivan OK1PI připravuje narážecí ventil. Je vidět, že tuto činnost provádí s maximálním zaujetím a pečlivostí. Jde o hodně!







Karel OK1SW zachycen při vzácné chvilce, kdy nikde "nepoletuje" a sedí spořádaně za stolem.







Další vzácná návštěva - Jirka OK1AAW. Po zdravotních problémech zase "skorojura".








Takhle přijel Libor OK1FPL. Je to neuvěřitelné, ale do té malé žluté konzervy se vešla ještě jeho XYL a Jirka OK1AAW. Zajímavá věc, čím je Libor starší a mohutnější, tím  má raději menší a menší autíčka......






Posezení poblíž pípy, ve stínu lípy. Teda lípy zrovna né, ale u pípy to bylo!








A taky trocha techniky. Tak takhle vypadá nyní 2m pracoviště.








A toto je pracoviště Petra OK1FRG na 50MHz. Za IC756 má 5el YAGI.








Na kopec se zcela vyjímečně přijel taky podívat zasloužilý šéf chrudimského radioklubu Karel OK1AIJ.








A toto je velmi vzácné foto! S vynaložením nevšedního úsilí fotografa (OK1FRD) byl vystopován Ivan OK1PI anžto si ve skrytu křovin čistí chrup. Na kopci věc naprosto nevídaná a odsouzeníhodná.