Letošní Polní den pro mne začal ve středu. Nevím jestli mám napsat už ve středu, nebo až ve středu. Vzhledem k létům minulým, kdy jsem byl na Vestci většinou od úterního odpoledne, by se slušelo napsat až ve středu, ale vzhledem k spoluhamům, kteří se začali pozvolna sjíždět během čtvrtka, to bylo už ve středu. Využil jsem tentokráte supportu mladšího synátora Petra coby řidiče a pomocné ruky. V podvečer jsme vyložili na kopci veškerý proviant a hned jsme zajeli k dvornímu dodavateli pěnivého moku Vlastíkovi do Ždírce. Tam nás už čekalo,jako tradičně, kompletní stáčecí zařízení a dva sudy. Ale, nejen že sudy byly tentokráte jenom dva, ale ještě navíc byl jeden větší a druhý menší, tedy 50 + 30 litrů. Toto množství jsem objednal po zralé úvaze a po zkušenostech z posledních roků. Kde jsou ty časy nespoutaného mládí, kdy bylo na Vestci sudů pět a v neděli už nebylo co pít ! To už není ani pravda...Holt byli jsme mladí a bylo nás na kopci víc a delší dobu. Můj letošní předpoklad vyšel do puntíku. Účast sice obvyklá, ale....Jeden z hamů měl po dobu PD pohotovost v práci, tudíž nepil a další z hamů se léčil antibiotiky. Tomu ale pěnivý mok z Vysočiny chutnal a dbal rady strýčka Googla, kterého se před contestem trpělivě dotazoval zda pít či nepít tak dlouho, až se konečně dopídil příznivé informace, že pěnivý mok je na tuto chorobu to pravé ořechové. Navíc ze získaných faktů prý jednoznačně vyplynulo, že použité léčivo v kombinaci s pivem přináší teprve ty kýžené výsledky.
    Večer Petr, kterému tímto za veškerou podporu děkuji, odjel zpátky do domácího QTH a na kopci jsem zůstal já, příjemně vrnící chlaďák, 2 sudy a ostatní proviant. Byl nádherný letní večer a já jsem si plně užíval fascinujícího pohledu na zapadající slunce přes orosený půllitr se zlatým, skvostně řetízkujícím mokem. V tu dobu seděla ke své škodě skupina spoluhamů v naší domácí klubové kavárně v Chrudimi. Co k tomu dodat....???
    Ve čtvrtek ráno, po noci v panváglu strávené ve společnosti četných komárů, jsem postavil stan a očekával příjezd kamarádů. První dorazil Láďa FCR, XYL Blankou byl bleskově, spolu s proviantem, vysazen. Připomínalo to výsadek spojenců v Normandii (celá akce trvala snad necelých 5 minut) a auto s Blankou a Láďovým synátorem Tomášem zmizelo v dáli. Na kopci jsme tedy aktuálně byli: Láďa FCR, já, příjemně vrnící chlaďák, 2 sudy a spousta proviantu. Láďa, jakožto zkušený ham, neváhal a ze všeho nejdříve z hromady bagáže vybalil svůj pullitr a už jsme byli dva, kteří si užívali vestecké pohody, čekaje na další hamstvo. A netrvalo dlouho a dočkali jsme se. Během čtvrtečního odpoledne přijeli Lukáš OK1MHW s Kubou a Vojtou, Ivan OK1PI, Pavel OK1DNZ a taky se krátce zastavil Vláďa OK1SVB se svým čtyřnohým přítelem Ozym. Ač je to k nevíře, veškeré antény se nám tentokrát podařilo postavit už ve čtvrtek. Důvodem byla stálá hrozba deště a bouřky. Vše se naštěstí stihlo zasucha a bez větších problémů.
    Páteční dopoledne bylo ve znamení velmi dobré nálady, k níž nemalou měrou přispěl příjezd Bohouška OK1PBB. Nepřijel sám, ale přivezl sebou svoji tradiční skvělou Bohušovici. S tím jak mezi námi tato tekutina v typickém obalu kolovala a jak jí ubývalo, tak narůstala naše činorodost. Bez problému jsme bleskově postavili bílý pavilon, jako ochranu proti sluníčku, což byl ale jenom začátek, tím naše aktivity zdaleka nekončily. Zkušený, kreativní organizátor různých aktivit pro své dva synátory, Lukáš OK1MHW, rozšířil své pole působnosti i na, v tu chvíli ke všemu svolné, spoluhamy a připravil pro nás hon na lišku, neboli ROB. Kupodivu se toto setkalo s kladnou odezvou a našlo se dosti zájemců o hledání ukryté lišky. Já jsem mezi ně pravda nepatřil a musím se přiznat, že jsem měl dokonce obavy, zda všechny kamarády, vybíhající směle do okolních polí a lesů, ještě do konce PD uvidím. Dlužno dodat, že jsem se mýlil. Vrátili se v pořádku všichni a tvářili se navíc celkem spokojeně. Na kopec mezitím dorazil Marten OK1CMA s tradičními stejky, Jarda OK1IOA se svým proslulým, malým A-stanem a kompletní zbytek OK1FCR teamu. Odpoledne byl taky posílen FRD team, anžto mne přijeli podpořit starší synátor Honza OK1JD a moje XYL Iva. V tradičním maxihrnci sebou taky přivezli komplet hotový guláš, mistrovský to kulinářský výtvor mojí XYL, takže jsme letos nemuseli s Láďou FCR dotvořovat a zahušťovat na kopci jako vloni, kdy jsem vařil já, HI.
     Počasí bylo celý pátek velmi příjemné a tak nic nebránilo tomu, abychom den zakončili u tradičního táboráčku, tradičně opečovávaného Martenem CMA, s tradičními obavami FCR teamu o stan zvaný šapitó. Letos navíc netradičně byl přímo nad ohništěm zavěšen dipol na 14MHz, kterýžto si tam už před PD umístil Pavel OK1DNZ za účelem udělat si během pobytu pár spojeníček na svém portejblovém zařízení. Martenem mocně podporované plameny šlehaly občas až do několikametrové výše a vypadalo to, že dipólek je docela v ohrožení. Naštěstí mohutně přikládajícímu Martenovi, ohňovému to idolu vestecké mládeže, začalo docházet fajrovací palivo a anténa byla tímpádem zachráněna.
    Sobotní ráno bylo ve znamení KV /p aktivit. Honza OK1JD byl v panváglu, do kterého se v noci přestěhoval z našeho rodinného stanu, vypuzen mým údajným hlasitým chrápáním, probuzen obtížným hmyzem. Usoudivše, že jeho snahy o spánek jsou marné, vybalil SW30, natáhl dipólek a snažil se o nějaké to QSO. O několik hodin později zaktivizoval o 20m dále svoje /p QTH i Pavel OK1DNZ. Vzdálenost mezi oběma stanovišti byla sice 20m, ale Honza byl na strategickém místě kousek od našeho polního výčepu. A nyní se naplno projevily fenomenální možnosti radioamatérské komunikace. Oba hamové si nejprve křičíc na sebe domluvili CW QSO na 30m. Potom co navázali spojení a vyměnili si reporty (oboustraně 599+60dB), uskutečnil Pavel urgentní telegrafickou objednávku natočeného, orošeného piva i s donáškou. O toto se již postarali naši mladí výčepní, kterým Honza tento požadavek okamžitě tlumočil.
    Ivan OK1PI během dopoledne vybudoval vysílací pracoviště pro PDM. Kupodivu jsme netradičně vše stihli do začátku závodu a naši mládežníci, Vojta s Kubou, mohli vyjet včas. Na Vojtově provozu byla vidět praxe z Provozních aktivů, kterých se s tátou Lukášem OK1MHW účastní a spojení mu pěkně přibývala. Mladší Kuba se ale vůbec nedal zahanbit a musím se přiznat, že jsem byl jeho pohodovým přístupem, s absencí jakéhokoliv ostychu překvapen a nadšen. Po PDM klubový technik přestavěl setup pro hlavní závod a mohlo se začít. Začali jsme, jak je naším zvykem, se zhruba 10min spožděním, ale vše zatím fungovalo jak mělo.
    I když počasí nám zrovna nepřálo, přivítali jsme v sobotu tradiční návštěvy: Libora OK1FPL, Edu OK1HEH s XYL Zdenou OK2PLH, Václava OK1WVL (tentokrát přijel autem, ne na NSU) a taky jednu netradiční, anténáře Vlastíka B. Večer opět ohýnek a den jsme zakončili ohňostrojem v upomínku na bitvu u Hradce Králové v roce 1866. Kulaté výročí 150 let této významné události připadlo právě na zítřek, neděli 3.července.
    Počasí se během noci umoudřilo a vstávali jsme do pěkného nedělního rána bez deště. Hned za ranního kuropění nás navštívil Jirka OK1VJN. Bylo to v době, kdy ještě většina hamstva spala, ale já jsem už balil a uklízel do auta PA, který se v noci odporoučel. Klubový technik byl nucen přestavět setup a závod jsme potom dokončili, bez dalších problémů, se sníženým výkonem. Během nedělního dopoledne přijel na Vestec taky Petr OK1BP a využil pracoviště na 70cm vybudované Martenem a Lukášem už před PDM.
    Polní den OK1KCR na Vestci 2016 se opět vydařil. Počasí nám vcelku přálo, piva nebylo ani mnoho ani málo, hermelíny byly správně naleželé, stejky dobře vykořeněné, gulášek jedna báseň a nakonec to hlavní: nálada, jak by konstatoval Oldík OK1HON, UFB ! Letošní polňák byl v mém případě, pokud dobře počítám, 29. v pořadí. Poprve jsem byl na Vestci v roce 1987 (ještě to zkusím ověřit, ale myslím, že je to tak) a žádný rok jsem nevynechal, takže pokud okolnosti budou příznivy mé účasti příštím rokem, byl by to pro mne jubilejní 30. Polní den.