Vyrazili jsme ve dvou s Honzou. Pravda trochu později než obvykle, ale nemuseli jsme se pro nic vracet, což se nám taky už v minulosti stalo. Až po vesnici Hláska celkem bez problémů, ale potom to začalo. Cesta absolutní sklenice, úplné ledové království a jelikož byla neděle ráno, sypači zatím ještě nesypali. Naše škodovka se naštěstí vyhrabala nahoru nad vesnici a to i bez použití řetězů. Stačily zimní gumy, které mám na autě standartně každou zimu. To nejhorší nás ale stále ještě čekalo. Potom co jsem si oddechl, že jsme tu ledovku úspěšně zvládli a podíval se vítězoslavně na louku odkud jezdíme, doslova ve mně "hrklo". V mlžném oparu jsem zahlédl nějaká auta přímo na místě odkud závodíme! Sice jsem se chlácholil tím, že to třeba budou nějací myslivci, nebo lyžaři, ale samozřejmě nebyli. No kdo jiný mohl mrznout v neděli ráno ve sněhu a mlze než stejně postižení šílenci jako my - hamové! Tak a je to v p......ytli, prolétlo mně hlavou a zároveň jsem pocítil silný pocit křivdy a nespravedlnosti, kdo že nám to tam vlezl, když už dlouhou dobu jezdíme jenom odsud a to nejen všechny provozáky, ale i většinu FM kontestů.......No, co se dalo dělat, ovládl jsem "temné pudy" a šel jsem se podívat, kdo že to vlastně je. Představil jsem se slovy "Já jsem OK1FRD a jezdíme odsud už skoro celý rok!" Teprve potom co jsem přišel blíž, jsem zjistil o koho se vlastně jedná. Představovat jsem se nemusel, protože se samozřejmě s klukama známe z různých setkání i odjinud. Kdo to byl ? Kluci z OK1OEA alias OL7M ! Přijeli v silné sestavě a jedno ze dvou aut mělo za sebou i vozík s centrálou, takže bylo jasné, že to myslí vážně a o QRP to věru nebude, HI. Holt byli rychlejší než my....Prvni moje myšlenka byla otočit to a jet domů. Kluci nám sice nabídli možnost zavysílat si na 70ce, ale to by Honzíkovi do celoročního hodnocení dětí na 2metru moc nepomohlo, HI. Takže jsme se rozloučili a jeli zpátky. Nakonec mně to nedalo a pod kopcem jsem zabočil na takovou seriózně vypadající loučku a kousek od státovky jsme postavili krcku s tím, že Honzík odjede alespoň zbývající část závodu. Čert však ještě pořád nespal a vší té smůle ještě nebyl konec. Oteplovalo se a louka se během našeho "kontestování" proměnila v bažinu. Naše milé autíčko si spokojeně lehlo na bříško a bylo jasné, že vlastními silami se odsud nedostaneme - a to jsme byli od asfaltky jenom snad 15-20 metrů! Toto jsme však zatím neřešili, s tím, že se po závodě uvidí. A teďkonc příjde něco, co zní jako pohádka. Kontestujeme, kontestujeme, když v tom se za námi ozvalo zatroubení. Vysoukal jsem se z auta a koukám kdo to je ?! Safra, to není možný, to vypadá jako naše terénní suzuka z QRL u !! A taky že jó! Kolegové, kteří mají na starosti televizní převaděče vyrazili řešit poruchu někam nahoru do hor a jejich cesta vedla po státovce kolem nás. Samozřejmě nelenili a protože občas u mě viděli fotky z různých kontestů a věděli, že se s mladým účastníme, odbočili na louku podívat se jak to vypadá "naživo". Honzíkovi dali čokoládu a uznale konstatovali, že jsme v bažině zahrabáni velmi solidně. Protože ještě zbývala asi polovina závodu, domluvili jsme se, že nás vytáhnou až pojedou zpátky. Tak se taky stalo. Jelikož však byli s prací hotovi poměrně brzy, tak k nám dorazili ještě během provozáku. Zapřáhli jsme lano a s Honzíkem v autě (v tu chvíli byl vlastně OK1FRD/m, HI) nás bez problémů čtyřkolkou popotáhli o kousek blíž k silnici. Rozloučili jsme se a kolegové odjeli. K naší smůle jsme si nevšimli, že nás popotáhli tak nešťastně, že se přední kola dostala do děr od zadních kol, HI. Přitom koaxu bylo dost a klidně jsme mohli poodjet ještě třeba o 5m. Pro vysvětlení: dráha vozidla byla totiž omezena délkou kabelu k anténě - stožárek zůstal samozřejmě na původním místě. Po závodě jsme sbalili a zkusil jsem opatrně vyjet z té bahenní koupele. Jak se dalo čekat nešlo to ani náhodou! Viděl jsem, že je zle a že tentokrát ani finta s vyheverováním auta, nasazením řetězů a vypodložením kol (viz historická fota) nebude možná, hever prostě nebylo o co opřít....Po chvíli jsem zastavil náhodného kolegu motoristu jedoucího kolem, ale ač se s renaultem snažil seč mohl, nedostal se po louce ani na půl cestu k nám a hrozilo, že uvízne stejně jako my. O tom, že by nás vzal na lano nemohla být ani řeč.
Nebudu to už dál natahovat. Došlo na traktor z blízkého zemědělského družstva. Pro tento stroj to byla opravdu "brnkačka". Chlapi ani nečekali až nastartuju a už jsme byli na silnici, HI.
Shrnuto a podtrženo: bodů v závodě jenom pár - viz deníček, zato legrace spousta, HI.
A ještě ke klukům z OL7M. Není jim co vyčítat. Bylo na nich vidět, že z nastálé situace nemají žádnou radost, stejně jako já. Myslím si, že ani nevěděli, že pravidelně jezdíme zrovna odtud. Navíc jsem se později dozvěděl, že původně vyrazili do hor na svoje mnohem atraktivnější kontestové QTH - Korunu, ale vzhledem k ledovce museli hledat nouzové řešení. A koneckonců naše chyba, měli jsme si přivstat a ne přijet na kopec na poslední chvíli, HI.
Vysílání z louky pod kopcem
A jsme v tom - budeme to řešit až po závodě
Podkládání nepomáhá, bahno je snad bezedné....
Čim dál lepší, navíc deštík a námraza....
Tak teď už pomůže jenom traktor
