Řídíc se heslem "pachatel se vrací na místo činu", vyrazil jsem po několika letech na vyvýšenou loučku poblíž Rychnova v podhůří Orlických hor, odkud jsme se s Honzou OK1JD pravidelně účastnili provozních aktivů. Dá se říci, že Honza na tomto QTH při provozních aktivech vlastně operátorsky vyrostl. Nevzpomínám si, že bych odtud odjel provozák já sám osobně, možná vlastně ano, ale to bylo za ty roky, poprve jsme odsud vysílali někdy v roce 2003, snad jenom jednou nebo dvakrát. Zajišťoval jsem pokaždé veškerý support, ale vlastní provoz byl vždycky na Honzovi. Já jsem mu jenom předával zkušenosti, které jsem za dlouhá léta kontestování získal. Nedávno jsem náhodou projížděl pracovně kolem, bylo krásné slunečné dopoledne a tak mně to nedalo a zabočil jsem k té naší loučce. Vystoupil jsem z auta, zavzpomínal si na staré časy a popadla mě silná touha zase prožít provozákové nedělní dopoledne, tak jako před léty. To už není ani pravda, oba kluci byli ještě malí a všichni společně jsme si užívali stavění stožárku za letního vedra i prohrabávání dvoumetrových sněhových závějí a vyprošťování auta ze sněhu v zimě. Mimochodem si teď taky uvědomuju z kolika vlastně různých typů aut jsme za ty roky postupně vysílali. Byly to služební čtyřkolky Suzuki, nejdříve bílá Vitara, potom stříbrná Vitara Grand, nebo Kia Sportage. Nejvíce nám však posloužila naše stará, dobrá, rodinná škodovka Forman na LPG. V ní mělo všechno zařízení přesně svoje místo. Kontestové QTH jsme tak zbudovali za jakéhokoliv počasí během 10-15 minut. Oba synátoři jsou dospělí, Forman sice už před pár lety skončil na vrakáči, ale ostatní portejblové vybavení, k vysílání potřebné, zůstalo k dispozici. Stožárek, kotvící kolíky, včetně zatloukacího kladiva, olověné akumulátory, 9el anténka OK1KRC a taky staré dobré FT280. Stožárek, včetně ukotvení jsem shledal naprosto bez problémů, kompletní a v použitelném stavu. Horší už to bylo s anténou, od té se někde ztratily plastové příchytky direktorů, ty se mi ale podařilo, s vynaložením značného úsilí, nakonec najít. FT280 odpočívalo v kontestové krabici s tím, že je už nepoužitelné, vzhledem k problémům s relátky. Pokoušel jsem se už jednou o opravu, ale nepovedlo se. S původnimi relé to bylo nadále nespolehlivé a nahradit je některým současným typem je bez úprav nemožné. Je to obecně známá bolístka letitých zařízení YAESU. Po dlouhém dumání a když už jsem to nakonec nejen vydumal, ale vyrobil jsem i prototyp náhrady s použitím relé OMRON, se na mne usmálo štěstí a podařilo se mně v QRL vybagrovat ze šrotu špičková miniaturní relátka TELEDYNE. Z těch se dala zbastlit více než důstojná náhrada těch původních. Po večerech jsem milé eftéčko postupně zprovoznil, přičemž to pro mne byla docela dobrá relaxace a připadal jsem si jako za dávných časů, kdy jsme ještě mohutně bastlili. Mimochodem, myslím, že by tento způsob náhrady relé 221DO12, používaných v 80tých létech hojně v zařízeních firmy YAESU, mohl zajímat i další nostalgiky a tak tomu budu věnovat ještě samostatné povídání.
     Jako poslední přišly na řadu původní 50Ah baterky, které jsme při kontestování používali. Našel jsem v dílně čtyři tyto akumulátory firmy OERLIKON. Vyrobeny byly v roce 2004, cca 6 let byly využity v QRL v záložním zdroji a potom co byly vyřazeny, jsme je používali pouze a jenom při provozních aktivech. Zhruba poslední čtyři roky pak ležely v dílně s tím, že jsem je připojil občas na nabíječku. U všech jsem tedy provedl kapacitní zkoušku. A výsledek? Jedna úplně vadná - jeden článek v háji, další dvě kapacita cca 15-20Ah, tedy nic moc. Ale ta čtvrtá!! Poctivě změřeno 49Ah! Po těch letech a potom co tyto baterky už zažily naprosto obdivuhodné! Že by to bylo tím, že se narodily ve Švýcarsku a ne v Číně? Nakonec jsem si tedy mohl vzít i původní baterku, se kterou jsme závodili, HI!
    A teď už k vlastnímu závodnímu zápolení. V předvečer závodu jsem si všechno už tak trochu předpřipravil, abych nic v neděli ráno nezapomněl. Vyzkoušel jsem si i notebook. To už je trochu novější typ, než se kterým jsme jezdili a jelikož odjaktěživa používáme geniální program Locátor od OK1DUO a ten chodí v Dosu, prověřil jsem i bootovací Dos flashku. Ráno jsem všechno navagónoval a přestože PA začínal až v deset hodin, už před devátou jsem byl na místě. Trošku se to tam změnilo, přibyla jakási provizorní polní cesta. Louka nebyla ještě posekaná, ale i tak se mně nakonec podařilo auto umístit nedaleko našeho tradičního stanoviště. Postavil jsem celkem bez problémů stožárek s krckou a rozmístil jsem po autě a pozapojoval všechno potřebné. Musel jsem přitom trochu improvizovat, protože z Yetiho jsem ještě nikdy nevysílal. Čtvrt hodiny před začátkem závodu bylo vše hotovo a mohl jsem zkusit zaklíčovat. A ejhle, ať mačkám, jak mačkám PTT, tak nic. TRX se sice přepne na TX tak jak má, ale výkon nikde. Po chvilce bádání zjišťuju, že mám omylem přepnuto na CW (ach jooo) a potom co přecvaknu na ten správný "mikrofonní" mód, je vše OK. Protáčím krcku kolkolem a vida, vida, z jihovýchodu rušák jak hrom! Trvalé sršení S9 po celém pásmu. Škoda, býval to jeden z výživných směrů. Vypadá to, jako když srší izolátor na blízkém vn vedení, ale to se mi nakonec moc nezdá, protože sice se to dá krásně nasměrovat, ale ten sloup, na který krcka míří, je moc blízko. Pokud by to bylo ono, přicházel by rušák jakoby ze všech směrů a nedal by se odsměrovat. Spíš by to mohlo pocházet ze situ mobilního operátora přesně ve směru za oním sloupem, na cca 10km vzdáleném kopci. No co, momentálně to nemá cenu řešit, holt to do OM bude asi problém.
    Závod začal. Vyzobávám pásmo zeshora dolů a opačně. Není kupodivu až tak husto. Že nejsou žádné extra podmínky, to bylo zřejmé už před provozákem, protože jsem neslyšel žádné stanice z 9A, jak bývalo zvykem. Prolaďuju pásmo a chvilenku poslouchám mládežníka z naší rodné kolektivky. Jde mu to ztuha, holt každý začátek je těžký. Nechám ho bojovat a říkám si, že hochy zavolám až v poklidu později. Celkem bez problému nacházím volné místo kolem 250ti a začínám volat výzvu. S mými 50W a 9el krckou to na žádné velké pileupy není, ale i tak je občas co dělat. Moc rád zase po delší době slyším staré známé značky, jsou to pro mne taková pohlazení po duši. Snažím se prioritně směrovat do 9A, ale je to bída, za celý závod jsem udělal snad jenom tři Chorvaty. O Italech si mohu nechat jenom zdát. Směrem na DL je to o něco málo lepší. A světe div se, ono to přece jenom nějak funguje! Přišel i jeden frantík a taky známý PA4VHF, ještě že alespoň na jedné straně jsou pořádné antény, HI.
    Nacházím znova naši omladinu, u mikrofonu je zrovna operátor Petr a jde mu to velice pěkně, spojení jsme udělali naprosto bez problému a pěkně svižně. Nakonec ještě vyzobávám několik OM stanic a závod končí. Můj hlas taky už skoro končí, nejsem už zvyklý takovou dobu hudlat výzvu do mikrofonu.
    Nevím jestli to bylo momentálníma podmínkama, ale přišlo mně, že oproti dřívějšku bylo na pásmu méně stanic. Je možné, že už sluch neslouží jako dřív, nebo, že by to byl známý efekt "v mládí byly třešně větší a zimy třeskutější", HI?
    Udělal jsem 96 QSO, 19 násobičů a dalo to celkem 6156 bodů. Všechno fungovalo, k mé veliké radosti, tak jak má a taky počasí bylo FB. Nakonec to byla docela pěkná zábava, i když ve chvíli, kdy jsem třeba 10 minut volal výzvu a kde nic tu nic, jsem měl sto chutí to sbalit a raději se jít proběhnout. Jenže potom příjdou dva, tři němci a už v tom zase člověk lítá, přičemž platí přísloví "s jídlem roste chuť", HI.
    S přibývajícím věkem přibývá i nostalgie a tohle bylo úžasně nostalgické nedělní dopoledne. Vypadá, že mně to nedá a zase si to někdy zopakuju. Mohl bych to třeba zkusit se zařízením, na které jsem vlastně udělal v kolektivce svoje vůbec první QSO a vzít do ruky přesně ten onen mikrofon jako tenkrát někdy v roce 1986. Mojim mladým se totiž podařilo přesně to konkrétní FT225RD včetně zmiňovaného originálního mikrofonu získat a byl jsem jím, k mé obrovské radosti, obdarován minulý rok pod vánočním stromečkem. Zařízení je i po těch letech funkční, tak uvidíme, to by byla tedy supernostalgie, HI.
    Jo, a ještě jedna pochvala úplně nakonec. To provozákové vyhodnocovací webové rozhraní, tak to je něco excelentního. Béďo DOZ a spol. - TNX!