Tak zase jedna moc smutná zpráva - 13.dubna 2009 řady nás chrudimských hamů opustil Karel OK1SW ex OK1WGU z Třemošnice. Bylo mu 71 roků. Karel dlouho bojoval s nemocí, přičemž vždycky poctivě dodržoval všechna nařízení doktorů, odvažoval přesně jídlo, počítal bílkoviny......až jsme si z něho někdy dělali na kopci legraci. Nakonec však přece jenom byla nemoc silnější. Poslední dobou už na Vestec nejezdil, pokud si dobře pamatuju, naposledy byl na kopci na Polním dnu 2007. A úplně naposledy jsme ho potkali na Setkání v Holicích minulý rok t.j. v roce 2008. Přišel se s námi vlastně rozloučit, všem nám podal ruku a řekl něco v tom smyslu, že holt to jednou přijít musí a že je rád, že nás ještě celou vesteckou partu viděl. Už to nebyl ten "Švarcák" jak jsme ho celá léta znali, bylo vidět, že nemoc začíná vítězit.
    Karel měl velmi smutné mládí, jako malý kluk byl za války s maminkou v koncentráku Terezín a přežil jako jeden z mála terezínských dětí. S námi o tom ale moc nemluvil a my jsme se ho na to nijak zvlášť nevyptávali. Dlouhá léta vysílal jako OK1WGU, až v devadesátých letech se mu splnil sen a získal volačku OK1SW, což byla značka jeho táty, předválečného radioamatéra.
    Karel byl velmi čilý, pro všechno nové se vždycky rychle nadchl a dovedl vše i dotáhnout do patřičného konce. Když přijel na kopec, hned ho bylo všude plno. Nebál se žádné práce a při všem se snažil pomáhat, někdy jsme ho museli až od práce odhánět, HI. Byl vlastně jediný z nás, který někdy před 25ti léty stále tvrdošíjně prosazoval výstavbu vysílacího střediska na Vestci. To bylo ještě v době, kdy jsme byli hodně mladí a kdy nám kontestování ze stanu vyhovovalo a ani ta voda, tekoucí za deště nejen za krk, ale občas i do zařízení, nebyla na obtíž. Karel jako zkušený ham viděl dál než my, postupně přesvědčil i nás mladé a začali jsme budovat. Profesí i duší byl strojař, takže vše okolo stožáru a ostatních mechanických věcí bylo jeho parketou. Společně s ostatními kamarády od černého řemesla vymyslel a hlavně pomohl zajistit všechno potřebné. Za ty roky jsme zažili spousty různých legrácek. Namátkou si vzpomínám, jak jsem držel společně s Karlem stožárek s pomocnou anténou a dali jsme se do tak náruživé debaty, že jsme na to úplně zapomněli a začali jsme rozkládat rukama, načež milá anténa se samozřejmě poroučela k zemi a to jsme pro velký zájem po chvilce ještě jednou zopakovali. Dlužno podotknout, že bylo obrovské vedro, přičemž jsme příjem tekutin rozhodně nezanedbávali, HI. I ty tašky zaručeně nepálivých paprik z vlastního skleníku, které Karel každoročně přivezl na Polní den, nám budou chybět. No nedá se nic dělat, po Pepíkovi OK1FGX a Oldovi OK1HON je už třetím vesteckým matadorem, který se na nás dívá ze shora. Počítám, že tam společně sedí u jednoho stolu v nebeské hamovně a pokračují ve věčných vzájemných diskuzích a kamarádském popichování, jak to měli ve zvyku na Vestci......