Letos jsme se rozhodli navázat na loni přerušenou tradici a podniknout opět výpravu na setkání radioamatérů v rakouském Laa. Účastnili jsme se každoročně už od roku 1990, kdy to bylo poprve možné. Vyjímkou byl loňský rok. To jsme plánovali návštěvu Fridrichshafenu, ale dopadlo to nakonec tak, že do Fridrichu jel jenom Ivan OK1PI a my ostatní jsme z různých důvodů zůstali doma. První roky našich návštěv Laa to bylo období úžasu, okukování zařízení v té době u nás nevídaných a poznávání dříve nepoznaného. Postupem času se však úžas a obdiv pomalu vytrácel úměrně tomu, jak u nás doma přibývalo možností nákupu pěkných transívřičků a všeho co k tomu patří. Navíc někdy v letech 1996-97 začala úroveň setkání upadat a stánky prodejců zařízení určených pro lid amatérský začaly nahrazovat spíše stánky s občerstvením, nebo prázdné prostory. Musím podotknout, co se týká toho občerstvení, že to bylo občerstvení krajně pochybné a nedůvěryhodné - mléčné koktejly a různá zelenina; např strouhaná mrkvička. No, nemusíme myslím převzít z té Evropy úplně všechno, vzpomněl jsem si na klasicky zásobený stánek "Pod Břízami" na holickém setkání (tou klasikou myslím pivo, opékané klobásy atd. atd.). Co se týká občerstvování našeho chrudimského "radiokroužku" neponechali jsme jako tradičně nic náhodě. Ale k tomu se ještě dostanu.
     Už cca 2-3 měsíce před setkáním jsme se na pravidelné schůzce našeho "radiokroužku" (každá středa cca 20hodin, retaurace "Na Sklepích", Chrudim), mezi tuším druhým a třetím pivem značky Gambrinus, shodli na tom, že nám něco loňský rok v naší činnosti chybělo,že prostě ten rok nebyl nějak úplný. No jasně, nebyli jsme přece v Laa! Vůbec nám nechybělo okukování vystavené techniky, dalo by se to přežít i bez blešího trhu - oboje je myslím na setkání v Holicích na vyšší úrovni, ale chyběla nám ta legrace a zážitky z cesty i z vlastního pobytu na setkání. Jednohlasně jsme tedy odhlasovali, že do Laa se letos opět pojede. Předběžně to vypadalo, že nás pojede 6 kusů t.j. 2 auta. Šest kusů se skládá z pěti nás chrudimáků a z jednoho "kusu" z družební kolektivky OK1KPA Bédy OK1VDJ, který s náni pravidelně jezdí. Jezdí s námi proto, aby jsme ho vždy něčemu užitečnému přiučili a aby od nás taky pochytil něco dobrých mravů, HI. Že pojede všech nás pět "matadorů" jsme brali jako samozřejmost. Ó jak jsme se mýlili. Čtrnáct dní před odjezdem začal naznačovat Láďa OK1FCR, že jako neví, že je moc práce, že bude asi v Hrušovanech atd........Nepřikládali jsme tomu valný význam, mysleli jsme si, že to jsou obvyklé "včelí tanečky", že stejně pojede, ale znovu říkám: Jak jsme se mýlili!. Poslední středu před odjezdem nás Láďa postavil před krutou pravdu, když nám se svěšenou hlavou a vyhaslým zrakem sdělil, že nepojede. Vypadalo to tak, že pokud by jel do Laa, byla by ohrožena jeho účast na PD 2000 a to bylo vážné. Pro neúčast na Pivním dnu kolektivky OK1KCR je každá omluva jenom pouhou výmluvou. Bylo nás tedy pět: Ivan OK1PI, Petr OK1FRG, Béda OK1VDJ, Martin OK1CMA a já.
     Odjezd jsme naplánovali tentokrát na časné ranní hodiny, pátek. Časnými ranními hodinami je myšleno: "No, tak někdy kolem desátý, né?" (autor výroku OK1PI) . Nakonec první vozidlo řízené Ivanem odjelo někdy kolem půl dvanácté, potom co nabralo zásoby lahváčů a pasažéry Petra OK1FRG a Bédu OK1VDJ. Musím spravedlivě sdělit, že Béda přijel opravdu z Pardubic vlakem už někdy kolem osmé hodiny ranní a celé dopoledne čekal u Petra. Že on nám pokaždé na všechno skočí, HI? Druhé auto, nakonec řízené Martinem, vyjelo po zastávce u mne, tuším někdy krátce po poledni. Proč "nakonec řízené Martinem"? Protože do poslední chvíle se mně snažil Martin přesvědčit ať řídím já, argumentujíc tím, že si zajezdím s pořádným autem, že je to požitek řídit forda, že to je lepší než škodovka atd........Věci znalému čtenáři je jistě vše jasné. No ano, šofér holt nemůže konzumovat žádné nápoje obsahující alkohol. A ono bylo takové vedro.......
     Konečně jsme tedy vyjeli. Sraz s prvním vozidlem jsme měli na Vestci, kde jsme potřebovali doplnit nějaké propriety. Při průjezdu Oudavami jsme se na "chrudimské drbně" krátce pozdravili s Oldou OK1HON, který nám popřál šťastnou cestu. Taky s námi Oldík do Laa jezdíval a žádnou legraci nezkazil, letos ale má nějaké zdravotní problémy. Vyrazili jsme z Vestce a už po cca deseti kilometrech jsme zase "zarazili" ve Ždírci v jedné restauraci, protože už bylo vlastně po poledni a nám už notně vyhládlo. Potom ještě jedna zastávka kousek před hranicemi (nepočítám "odlehčovací" u Brna) a už Hevlín a hnedle za hranicemi Laa. Koukali jsme co se tam za ty dva roky změnilo a bylo toho dost, hlavně v samotném areálu výstaviště, kde se setkání koná, přibyly nějaké haly a asfaltové cesty. Stan jsme postavili zhruba na stejném místě jako každý rok. Je zajímavé, že jsme měli zase stejné sousedy jako pokaždé - manžele z Prahy se škodovkou 105kou, které se před několika roky snažil nechtěně a naštěstí taky neůspěšně, rozbít Martin OK1CMA čelní sklo. Z druhé strany sousedil starý pán v kloboučku taky se škodovkou 120kou, ale s vídeňskou značkou. Později s ním Ivan, využívaje svých perfektních znalostí němčiny, přibližně dvě hodiny řešil problémy vozů škoda. Vypadalo to, že začnou rozebírat motor a dělat generálku. Vídeňák byl fanda do škodovek (měl už prý pátou) a Ivan si taky rád připomněl doby, kdy se škodověnkou jezdil. Večer jsme ještě prošli celý areál a nakoukli do výstavních prostor. Konstatovali jsme, že trend úpadku stále pokračuje a vrátili jsme se ke stanu, kde jsme něco pojedli a popili. V pohodě jsme šli něco po půlnoci spát. Mne probudil k ránu zpěv a hlasitá debata Přerováků, sousedů přes jedno. Zvláště vynikala jedna paní, jejíž hlas se nesl razantně kempem. Popíjeli slivovičku a bylo na nich vidět (spíše slyšet), že jim dělá vysloveně dobře. Vzpomněl jsem si na roky, kdy jsme taky takto řádili až do rána. Poslední dobou už ale opravdu řádíme nějak míň, asi jsme se už vyřádili, nebo jsme víc unavení než jsme bývali, že bychom přicházeli k rozumu, tomu se ani nechce věřit.
     Ráno jsme začali procházet bleší trh a zjišťovat co se zase kde objeví za pitominu. Nic výrazného jsme nenalezli, jenom jsme vzpomínali na staré časy, kdy se houfně kupovaly zdroje - adaptéry, měřiče baterií a podobné skvosty. Já jsem nakoupil za 25 šilinků ventilátorek na procesor a byl jsem spokojený. Pro zajímavost  za 20 šilinků se daly koupit černobílé VGA monitory a za to samé i klávesnice. Péťa si ze zalíbením hrál s Icomem IC756 Pro a zjišťoval co je na něm nového proti 756tce, kterou má doma. Musím podotknout, že venku panovalo obrovské vedro, byl to jeden z tropických dnů. Netrvalo to dlouho a měli jsme chození plné brýle. V pravou chvíli jsme dostali pravý nápad a vybudovali jsme hlavní stanoviště pod stříškou, prakticky uprostřed areálu, kde byl největší provoz. Přinesli jsme zásoby lahváčů a sledovali cvrkot kolem nás. Netrvalo dlouho a už se objevovali první známí, namátkou Fanda OK2FH, Béda OK1FXX a další. A teď teprve začalo to správné setkání. Seděli jsme pěkně ve stínu, popíjeli pivečko a debatovali. Bylo to perfektní. V této portable restauraci jsme vydrželi až do odpoledních hodin. Odpoledne jsme zjistili, že se objevil náš "starý známý" ham z HA se svojí prezentací PA stupňů, okolo kterých obcházíme už cca 3 roky. Tentokrát přibyl další typ na 2m a Ivan za pomoci tlumočníka (na fotce kluk v červených trenkách) zjišťoval podrobné informace. Informace byla celkem jednoduchá: "Dejte patřičný obnos a můžete si konec odvézt". Opět jsme se pokochali pohledem do útrob zařízení (prostřednictvím fotek) a jenom jsme si nadávali, že jsme sebou neměli potřebnou částku. Ke koupi tohoto PA jsme se rozhodli totiž už dříve a bylo to jen otázkou času, kdy k tomu dojde. Dokonce jsme chvíli uvažovali, že zajedeme "na otočku" do Chrudimi a poskládáme potřebné peníze. Toto ztroskotalo již v zárodku na tom, že nebyl žádný jízdy schopný řidič. Nakonec si vzal Ivan vizitku a dohodl, že se ozveme a pro PA zajedeme později do HA. Navečer jsme vyrazili na oblíbenou procházku do Laa podél Dyje chráněnou rezervací, poseděli jsme chvíli na náměstí, dali zmrzlinu, konstatovali, že pomalu všem holkám zrezavěly hlavy - jak pravil Martin "nastala móda koroze" a vrátili jsme se zpátky do kempu.
     Zapomněl jsem ještě na jednu atrakci letošního Laa. Po bleším trhu jsme našli vyhozenou hromadu různých mabáčů (486ky a spol.) a pro ukrácení chvíle jsme se jali tyto rozebírat na součástky. Už použité servisní nářadí slibovalo zajímavou podívanou. Za nasazení jednoho nože a PB vařiče předváděli Martin OK1CMA (jinak seriózní počítačový odborník) a Petr OK1FRG (jinak zkušený oživovač z radiotechnické výroby) hotový koncert. Za zvuku praskajících kuprexových desek, za svitu oranžových plamínků a za smradu černých čmoudíků krásně čistili uvedené desky a na jednu hromadu dávali "vypájené" součástky a na druhou hromadu zbytky kuprexu. V zápalu boje se už ani nezabývali tím, že některé šváby jsou v soklech a stačí je jenom vyndat, ale vypalovali je i se sokly, HI. Byla to perfektní podívaná.
     Všechno pěkné ale jednou končí a tak jsme se v neděli dopoledne vydali na cestu zpátky. Opět jsme se stavili na Vestci, vrátili jsme zpátky vypůjčené věci, něco málo jsme k nim přidali a odpoledne jsme už byli zpátky v Chrudimi. Na další schůzce našeho "radiokroužku" ve středu jsme se shodli na tom, že to bylo perfektní a že se Laa na nás může zase za rok těšit.