Sólo výlet na Hostýn
V srpnu jsme trávili s
rodinkou část dovolené u manželčiných rodičů u
Holešova. Už
při plánování pobytu jsme počítali s koly
a zároveň jsme chtěli vyzkoušet nově zakoupený střešní
autonosič i se třemi držáky kol. Na
obrázku je mezi koly umístěn ještě
křovinořez, protože dovolená není jenom odpočinek :-).
Vše se osvědčilo, jenom jsem udělal poznatek, že cca 200km jízda kola na
střeše auta pořádně prověří šroubové spoje na
bicyklu a je potom potřeba všechno zkontrolovat a povolené
dotáhnout. Po dvou odpoledních výletech do
blízkého okolí i s dětmi, tzn. velmi rekreačním
tempem s častými zastávkami, jsem se rozhodl uskutečnit
dřívější záměr a zkusit co se mnou udělá
terénní vyvýšenina - kopec zvaný
Hostýn. Byl jsem tam v minulosti už několikrát, ale na kole
ještě nikdy. Den "D" tedy přišel 11.8. a hodina
"H" krátce po obědě. Ačkoliv do té doby nejenže
nepršelo, ale celý týden ani nebyly žádné
náznaky deště, jak jinak, v den "D" bylo zataženo a
dusno jako před bouřkou.
Do Bystřice pod Hostýnem jsem jel poměrně členitým
terénem oklikou přes okolní vesničky. Šlapalo
se celkem pohodově, ale těsně před Bystřicí mne zastihly první
kapky a u velkého parkoviště na okraji Bystřice se pořádně
rozpršelo i s doprovodem hromů a blesků. Naštěstí
hned vedle je restaurace, kde jsem i s kolem našel útočiště.
Popil jsem něco pěnivého iontového
nápoje zvaného Radegast a čekal na
zlepšení počasí. Po asi hodině se déšť změnil
zase jenom na kapky a já jsem vyrazil směrem nahoru na kopec. Po
dešti se perfektně dýchalo a tak jsem bez problémů vyjel na
jeden zátah až nahoru. Rychlost se dle cyklocomputeru pohybovala mezi
8-10 km/h a po perfektním asfaltu to šlo pěkně. Za celou dobu jsem
potkal jenom pár kolegů cyklistů vracejících se dolů, jinak
žádné auto ani žádný jiný dopravní
prostředek směrem nahoru. Po cca 4km a překonání
400metrového výškového rozdílu jsem mohl
dodat tělu potřebný pěnivý iontový nápoj v
restauraci nahoře na kopci (byla to zase značka Radegast).
Podíval jsem se ještě k větrné
elektrárně a k rozhledně a protože se jednak začalo smrákat a
druhak zase mírně poprchávat, nasedl jsem na svého Compacta
a odfrčelsi to zpátky do nížiny. Byl to dolů docela pěkný
fofr - netrvalo to ani 10 minut. Zbytek cesty z Bystřice proběhl bez
problémů a v sedm hodin večer už jsem opékal s rodinkou buřty na
naší dočasné rodinné základně.
