Moje vyprávění o tom jak jsem prožil letošní Setkání radioamatérů v Holicích by mohlo mít mnoho titulků. Třeba "Holice letos trochu jinak", nebo "Pohled z druhé strany pultu", nebo třeba taky "Setkání očima abstinenta", HI. Letošní holické Setkání jsem pojali my kamarádi z OK1KCR opravdu "trochu jinak". Po létech váhání zda se věnovat prodeji našich hojných zásob radiozboží na blešáku, nebo tradičnímu, historicky vyzkoušenému setkávání se, padlo odvážné rozhodnutí. Jdeme do toho ! Domluvili jsme se už na polňáku a této domluvě jsme dostáli. Honza již 14 dnů před Setkáním záhájil mailovou korespondenci za účelem získání vhodného prodejního místa. Jak jsme zjistili později měl bych ale nahradit "již" slůvkem "teprve". Vzhledem k plánovanému využití auta a vleku jako nabídkových pultů, jsme měli docela omezený výběr. Místo, které jsme si naplánovali bylo už zarezervované, nicméně další, dle našeho mínění vhodné, bylo ještě volné. Honza tedy provedl emailovou rezervaci a vše vypadalo jako vyřešené. Sice vypadalo, ale ve skutečnosti nebylo. Dlužno podotknout, že Honza vše organizoval během pobytu na plachetnici prodlévající v Baltském moři, na které se s kamarády z OL7M účastnil expedice Perseidy 2026. Spojení přes GSM i Starlink na loď nebylo bez problémů, na volném moři fungovaly už jenom SMSky a o to to bylo zajímavější, HI. Jaké bylo naše překvapení, když potom co požádal organizátorku prodeje o potvrzení rezervace, mu tato sdělila, že místo již prodala. Zajímavé na tom bylo, že prodala až den po naší rezervaci...Nováčkovská daň a poučení pro příště: nerezervuj, rovnou zaplať. Vše se ale v dobré obrátilo a z nové nabídky volných míst jsme si vybrali nakonec lepší než to původní.
    V pátek jsme přijeli do Holic, z důvodu přípravy našeho prodejního místa, už za ranního kuropění. S obavami zda se jednak do určeného prostoru vejdeme a zda se vůbec bude možno s naší prodejní soupravou k tomuto místu dostat jsme vjeli do uzavřeného areálu. Vše proběho naprosto bez problému a krátce po šesté hodině ranní jsme začali chystat prodej. Překvapilo mne jednak kolik lidí v areálu porůznu v autech, nebo ve stanech, nebo jen tak ve spacáku, z pátku na sobotu přespávalo a taky to, že ještě než jsme měli vybaleno, už byli u našeho "blešostánku" nejen první okukovatelé, ale i kupci. A to ne kupci ledajací. Jeden ham z SP se nerozpakoval koupit najednou celou naši nabídku desek s mikrovlnými komponenty, HI. Ano, to byl jeden typ kupujícího. Okamžitě si vyhodnotil poměr cena/získaná hodnota a neváhal. Potom však byl další typ kupujícího. Ten, než se tím kupujícím stal, prošel dlouhým stádiem okukovatele. Bylo na něm jasně vidět jaký svádí litý vnitřní boj jestli koupit, nebo nekoupit. Ve chvíli, kdy přecejenom dospěl do stádia kupce v něm ale stále ještě hlodaly zbytky pochybností, jestli jeho rozhodnutí bylo nebo nebylo správné. Těchto pochybností se rozhodl zbavit tím, že začal smlouvat o ceně. Když neuspěl, tak přišel třeba za hodinu a zkusil to znova. A to klidně zase po čase zopakoval. Měl jsem několik těchto okukovatelokupců vytipovaných a hodně mě bavilo je pozorovat. Potom jsem se i několikrát s velkým gustem zúčastnil onoho smlouvání. Musím se přiznat, že mně dělalo radost, když jsem třeba u "šrotu" s deklarovanou cenou 250,- reagoval na nabídku dotyčného: "Dám 230,-" pro něho naprosto nečekaně. Samozřejmě očekával, že řeknu: "240,-", ale to se hrubě mýlil, HI. Pronesl jsem s kamennou tváří, že cena je zatím neměnná, že zájem je veliký a že to vypadá, že cena půjde nahoru. Věděl jsem, že ještě příjde, a taky že přišel. Zkusil to znova, načež jsem konstatoval 260,-. Odešel... Po další jeho návštěvě jsem "zlevnil" na původních 250,- . Z okukovatele se stal definitivně spokojený kupující a nám přibylo do klubové kasičky 250 Kč. Mimochodem, pokud bychom konkrétně tento "šrot" dali do prodeje někde na internetovém bazaru, dalo by se to prodat o dost dráž. Pravdou ale je, že by nebyla ta, s holickým prodejem spojená, legrace, coby přidaná hodnota. Páteční dopoledne rychle uběhlo. Byli jsme tak zaujati naším blešostánkem, že nebyl ani tradiční společný oběd. Já jsem polední krmi vyřešil řízečkem od břízek. Několikrát jsem si zběžně prošel celý areál, pozdravil se se známými a nastal čas odjezdu. Ráno jsem přijel z Rychnova sám, společnost v autě mně dělal jenom "radiošrot" určený k prodeji. Odpoledne místo šrotu zaujal místo ve voze Honza, který se do Holic dopravil dopoledne vlakmo z hlavního města. V sobotu ráno jsme vyrazili z Rychnova již v plné sestavě, včetně Ivy. Po příjezdu nás překvapilo dosti chladné počasí, které bylo asi zapřičiněno nočním lijákem. Po chvilce přijel zbytek Kácéerky z chrudimska, rozbalili jsme blešostánek a nastal zase ten správný mumraj. Jedna taková perlička. Na chvilku jsem si potřeboval odložit foťák, abych si uvolnil ruce, tak jsem ho položil na nejbližší čisté místo mezi radiošrot. Netrvalo to ani pět minut a už byl zájemce o koupi s dotazem za kolik že je ten Nikon. Po sdělení, že není na prodej byl dotyčný očividně zklamán, HI.
    Oběd jsme absolvovali, dodržujíc tradici, v restauraci "Černý Kůň" a neprohloupili jsme. Jídlo bylo perfektní a tak jsme nešetřili chválou. Cestou na oběd nás Romča upozornila na jednu zajímavost, o které jsme neměli ani tušení. V domě u kruhového objezdu, přímo naproti jmenované restaurace se narodil Josef Arazím, předobraz hrdiny známého televizního seriálu "Četnické humoresky". Na fasádě domu je umístěna pamětní deska. Viz třeba https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/josef-arazim-ma-na-pardubicku-vlastni-pametni-desku-inspiroval-i-tvurce_2511231843_kvr. Sobotní blešák několikrát narušil déšť. Byli jsme na tuto eventualitu předem připraveni a nečinilo nám to tudíž žádné větší problémy. Mělo to však vliv na počet návštěvníků, kterých každým deštěm viditelně ubývalo. Odpoledne přišly na řadu obvyklé, mnou oblíbené, prezentace v hlavním sále kulturního domu. Letos nejen obligátní zážitky účastníků expedic, ale i postřehy z nedávno proběhnuvšího mistrovství světa radiomatérských týmů WRTC. A byly to postřehy opravdu zajímavé. Aby ne, když jsme měli možnost naslouchat vyprávění nejen přímých účastníků, členů našeho národního týmu, ale dokonce i pana rozhodčího, který závod absolvoval jako dohledující jednoho z týmů USA.
    Přednáškami v kulturáku naše letošní Holice skončily. Vzhledem ke stále se zhoršujícímu počasí jsme rychle sbalili a vyrazili ke svým domovům. Já s Ivuš do Rychnova, Honzu vzal Marten do Pardubic na vlak a Ivčoun s Lukášem se odebrali na chrudimsko. Žádné rozlučkové posezení se letos, vzhledem k okolnostem, snad historicky poprvé, nekonalo. Tou hlavní okolností bylo to, že jsme se věnovali místo tradičního setkávání se vice "blešákování". S tím bylo spojeno taky to, že jsme neměli, už během dne, čas posedět a poklábosit u piva a ani to vlastně nešlo, protože jsme byli prakticky všichni řidiči... Když o tom tak přemýšlím, moje letošní pocity z Holic jsou takové rozpolcené....Na jednu stranu jsem byl spokojený s tím, jak jsme posílili naši klubovní kasu, kterážto dostává smělými budovatelskými počiny na Vestci dost zabrat. Zároveň bylo zajímavé vidět poprvé Setkání trochu jiným pohledem. Ale na druhou stranu mně chybělo to pravé setkávání se v našem tradičním kolektivním pojetí. Se spoustou kamarádů, se kterými bych si rád zase po roce pokecal, jsem se vůbec neviděl. To že byli v Holicích jsem se dozvěděl až po Setkání. Dost mě to mrzí.... Prostě letos myslím nebylo tolik legrace jako jindy. Tak třeba za rok se to změní, něco vymyslíme a vrátí se zase staré časy, HI.