Tak nám ten rok uplynul jako voda a předposlední prázdninový pátek a sobotu nám ta voda přinesla opět tradiční Setkání radioamatérů v Holicích. Přitom jako by to minulé Setkání skončilo včera. Tak mi nějak připadá, že ta voda v řece času teče čím dál tím rychleji....
    Na letošní Holice jsme se opět, jako každým rokem, předem připravovali. My, tím je myšleno nás spoluhamy z OK1KCR a tradiční přípravou je myšlena diskuze, zda v Holicích prodávat na blešáku, či nikoliv. Iniciativa byla, taky tradičně, na straně Lukáše OK1MHW, který se nabídl, že by prodej zajistil. Myslel to dobře, stejně jako vloni, ale nakonec to taky jako vloni dopadlo. Problém nebyl v tom, že by nebylo co prodávat. Opak je pravdou, máme spoustu radiověcí, které by určitě našly ještě svoje uplatnění. Problém je, že nejsou potřební prodavači. Lukáš ochotný byl, ale samozřejmě i jeho ochota měla své meze. Prostě nenašel se nakonec nikdo, kdo by se nabídl, že se vzdá sobotních setkávacích radovánek a bude stát u naší prodejní "expozice". Tak třeba příště to už vyjde. Já jsem, poučen z minula, kdy jsem vozil radiošrot zbytečně sem a tam, požádal kamarády, aby mně po středeční chrudimské večerní poradě během pravidelné "klubové kavárny", dali vědět do čtvrtečního dopoledne, zda mám připravit prodejní kolekci pro Holice, nebo ne. Bylo to pro mne důležité vzhledem k volbě způsobu dopravy. Jak známo z minula, nebývá to v mém případě až tak jednoduchou záležitostí. Nutno vzíti v potaz spoustu okolností, tyto skloubit dohromady a vytvořit tak ten jedině správný model přepravy. Tentokráte to ale, vzhledem k jasnému NE prodeji, až tak složité zase nebylo. V pátek jsem jel do Holic sám a v sobotu jsme jeli společně s mojí XYL Ivou. Mladší synátor Petr byl na dovolené a starší Honza se letošních Holic z důvodu pracovního zaneprázdnění opět neúčastnil. Navíc mezi Rychnovem a Holicemi funguje velmi dobře autobusová doprava. Bylo rozhodnuto. Letos se svěřím plně do rukou autobusového dopravce.
    Setkávat jsem se začal první den Holic, po pohodové cestě, okolo půl desáté. U vstupu do areálu opět mile překvapilo velice rozumné vstupné, které se oproti minulému roku nikterak nezvýšilo. Jako vždy jsem se nejprve porozhlédl po spoluhamech od nás z KCR. Porozhlédnout se znamená projít všechny tři občerstvovny v areálu, což jsem taky udělal. Přineslo to samozřejmě své ovoce a část našeho teamu jsem záhy objevil na zahrádce pivnice u volejbalového hřiště. Ochutnávali místní pěnivý mok zvaný Mordýř. Nezůstal jsem pozadu a okusil jsem taky. Dlužno dodat, že mne tato velmi světlá jedenáctka tentokrát nikterak nanadchla. I ostatní hoši nebyli tímto nápojem až tak nadšeni, pročež jsme změnili značku a přešli na osvědčený, výborně ošetřený radegast. Zároveň jsme z důvodu jednoznačné identifikace tuto občerstvovnu přejmenovali na "Mordovnu". Na Mordovně jsme si potom většinou dávali sraz, pokud jsme se chtěli seskupit a přesunout se někam společně, třeba na oběd nebo na nějakou prezentaci.
    Páteční dopoledne, strávené částečně procházením blešáků, částečně posezením u piva, v obou případech doprovázené setkáními se známými hamy, rychle uběhlo a přišel čas oběda. Zvolili jsme osvědčenou restauraci "U Koně" a dá se říci, že jsme byli celkem spokojeni. Drobnou chybou na kráse byl poněkud tvrdý španělák. Dali jsme si ho všichni a všichni jsme s ním bojovali, ale alespoň jsme věděli, co si zítra neobjednáme, HI. Já jsem měl během oběda ještě jedno nečekané, velmi milé "neamatérské" setkání. Klábosení se spoluhamy u stolu mně přerušilo poklepání na rameno doprovázené slovy "Ahoj Láďo!". Otočil jsem se a kdo že to není! Spolužák z průmky a můj velký kamarád, holičák, kterého jsem už dost dlouho neviděl. Byl s kolegy na obědě a seděl u vedlejšího stolu.
    Po obědě jsme se přesunuli zpátky do areálu a pokračovali v setkáváni se. Poměr mezi procházením blešáků a sezením u piva se ale už celkem výrazně změnil ve prospěch toho druhého. Celkem pozdě odpoledne jsme se ještě byli podívat do velkého sálu KD na prezentaci projektu armády ARDOS a už se přiblížil odjezd mého autobusu. Samozřejmě to nemohlo proběhnout jenom tak hladce. Měl jsem sice pečlivě připravené lístečky s odjezdy a příjezdy. Jeden páteční a jeden sobotní. Nějakým nedopatřením jsem se však na pátečním rozpisu, brýli v tu chvíli nemaje, překouknul a zaměnil jsem odjezd autobusu z Holic s příjezdem do Rychnova. Na autobusák jsem se tedy dostavil sice "včas", ale v tu dobu už byl autobus, kterým jsem chtěl odjet, prakticky v RK. Naštěstí jsem měl ještě v rezervě další spoj jedoucí z Holic zhruba za hodinu. Vrátil jsem se tedy ještě do areálu a opětovně se přivítal se zbytkem spoluhamů. První pokus o odjezd hromadnou dopravou z Holic se mi tedy zrovna nevydařil, ale zbýval ještě jeden. Nechtěl jsem nic ponechat náhodě, pečlivě jsem si hlídal čas, navštívil jsem opakovaně onu místnůstku a vyprázdnil jsem před dlouhou cestou řádně močový měchýř. A nejen to. Vyprázdnil jsem i petku s vodou, kterou jsem měl u sebe. Říkal jsem si kdyby bylo v busu nejhůř, bude dobrá. Tomu jsem i přizpůsobil výběr místa ve vozidle, do kterého jsem na druhý pokus úspěšně nastoupil. Sedl jsem si dozadu do koutečka, kde jsem si myslel, že na mne případně nebude až tak vidět. Vše probíhalo v pohodě až do Kostelce, kde k mému překvapení přistoupil celý oddíl mladých volejbalistek, cestujících na sobotní turnaj do Lupenice. Celkem 17 děvčat a 3 trenérky...Vozidlo se zcela zaplnilo, nenápadných míst rázem nebylo a můj nouzový plán tak přišel vniveč. Poněkud jsem znervózněl, ale naštěstí jsem celou cestu přestál v pohodě. Stav nouze se nedostavil a k nouzovému plánu se tak nebylo třeba uchýlit, HI.
    Sobotní ranní cestu busem do Holic jsme s Ivuš absolvovali naprosto v pohodě. Jak by taky né, od zkušeného cestujícího hromadnou dopravou, za něhož se již začínám považovat, se ani nedá nic jiného očekávat. Po deváté hodině jsme už byli v areálu a přivítali se s prvními kamarády. Jediné co nás, hlavně XYL, překvapilo byla docela výrazná zima. Oproti včerejšku se o dost ochladilo a Ivuš litovala, že se na to řádně nepřipravila. To je taky jedna z nevýhod, když se nechá doma auto. V autě má člověk přece jenom jakési zázemí a v případě potřeby se tam nějaká mikina nebo bunda vždycky najde. Naštěstí se během dne jednak přece jenom díky sluníčku o něco oteplilo a pak taky odpoledne vypomohl Lukáš a zapůjčil Ivě svoji bundu.
    Během dopoledne jsme opakovaně prošli všechny blešáky, potkali se a poklábosili se spoustou známých. Já jsem taky splnil páteční slib a vyfotil jsem (pro jeho malého vnoučka) Ivana s batmanem. Filmová postava v životní velikosti se nacházela coby upoutávka u jednoho prodejce. Na můj dotaz zda mohu vyfotit kamaráda u spidermana mě s kamennou tváří odpověděl: "Tady žádný spiderman není". To mě dost překvapilo, protože potom co se slušně zeptám, jestli si můžu něco vyfotit, mají dotyční spíše radost, že mám zájem a souhlasí. Zopakoval jsem svůj dotaz a dostal jsem opět s kamennou tváří stejnou odpověď. Pán si mne patřičně vychutnával, HI. Nechápal jsem a pomalu jsem už chtěl odejít. Naštěstí mezitím přišel Ivčoun a vysvětlil, že myslím batmana, nikoliv spidermana a zároveň hned uplatnil svoje znalosti stran těchto hrdinů, získané od vnoučka.
    Na obědě jsme byli opět "U Koně" a vzhledem k tomu že jsme se, poučeni ze včerejška, vyhnuli španělskému ptáčku s rýží, proběhlo vše k naprosté spokojenosti. Po obědě jsme se přesunuli do KD, kde měl Pavel OK1DNZ technickou přednášku, týkající se transvertoru nazvaného, podle řeky protékající Chrudimí, Chrudimka. Pavel, coby špičkový profesionální radiář a zároveň taky hlavní technik naší kolektivky, se věnuje postupnému vývoji tohoto transvertoru už přes dvacet roků. Rozhodl se, že se o svoje zkušenosti podělí s ostatními a nutno říci, že zájem byl ze strany kolegů kontestmanů veliký. Prezentace se setkala s kladným ohlasem a byla hodnocena jako nejlepší za mnoho posledních let. Následoval přesun do velkého sálu KD, kde probíhaly prezentace několika DX expedic OK hamů z poslední doby. Jako každý rok, tak i letos kluci nezklamali. Krásné obrázky, doplněné bezprostředním, neformálním komentářem s možností zeptat se prakticky na cokoliv. Myslím, že tato expediční povídání jsou každoročně ozdobou holického setkání.
    Sobotní odpoledne se nachýlilo a my jsme se přesunuli do Mordovny na tradiční závěrečnou. Nejprve jsme seděli venku na zahrádce, ale postupem času začalo foukat tak silně, že jsme byli nuceni přejít do útrob pivnice. Nutno přiznat, že od té chvíle si místní štamgasti mnoho klidu neužili...Nebyla sice k dispozici námi obecně preferovaná Republička, ale dobře vychlazený DXmogul přišel taky k chuti. Runda střídala rundu a bylo veselo. Posléze s blížícím se odjezdem našeho autobusu směr RK, jsme byli mojí XYL důrazně upozorněni, ať už nic neobjednáváme, že musím jet autobusem. Marné bylo moje připomenutí faktu, že se dopravy zúčastním pouze coby cestující, nikoliv jako řidič, pročež další konzumaci přece nic nebrání, HI.
    Přesun do RK prostřednictvím HD proběhl tentokrát, zřejmě i vzhledem k účasti XYL, bez problému. A to jsem neměl tentokráte k dispozici žádný nouzový "petka plán". Rychle jsem od něj, vzhledem k upřímnému zděšení Ivuš jenom po jeho stručném nastínění, upustil, HI.
    Letošní setkání se mně moc líbilo. Spoustu kamarádů jsem v Holicích potkal, se spoustou kamarádů jsem se nepotkal, i když na Setkání byli. Ale tak to už bývá. Možná by stálo za úvahu, abychom se příště shlukovali blíže břízkám. Mám dojem, že ta taktika, kdy jsme se občerstvovali na boční zídce KD a přitom se u nás zastavovali kamarádi jdoucí buďto pod břízky, nebo opačným směrem, nebyla až tak špatná, "Mordovna" je přece jenom trochu stranou.
    Co se letošní účasti týká. Možná to je jenom můj mylný dojem, ale myslím, že tentokrát bylo možno potkat více mladších nejen hamů, ale i bastlířů. No, koneckonců ono i ti starší hamové během setkání se stejně starými kamarády z pásem jakoby prošli omlazovací kůrou.
    Co ještě dodat? Snad jenom to, že letošní Setkání bylo pro mne zase takovým pohlazením na duši a už se těším na to příští.