S blížícím se koncem prázdnin a začátkem školního roku jsme se konečně dočkali. Poslední srpnový víkend přinesl tradiční setkání nás radioamatérů v Holicích. Jedna z mála příležitostí v roce, jak se setkat osobně s kamarády a známými postiženými stejnou "chorobou". Tato choroba je zpravidla nevyléčitelná a projevuje se u různých jedinců velmi podobně, né-li stejně. A není nad to si o ní, jako to ostatně bývá i u skutečných nemocí, se spolupacienty řádně popovídat. A k tomu toto Setkání už dlouhá, dlouhá léta, mimo jiné, slouží. A co že je myšleno tím "jiným" ? No to jsou přece ty hromady inkurantů, nostalgických součástek, měřáků, tranceivrů, staré spotřební elektroniky a zkrátka všeho, co obnáší každý pořádný radio-elektro-blešák, vyhledávaný zvláště radioamatéry nostalgiky, ke kterým se taky dovoluji počítat. Jedinečná příležitost něco výhodně nakoupit, za účelem obohacení vlastních sbírek a nebo naopak příležitost něčeho se výhodně z vlastních nasyslovaných sbírek zbavit. Těžko říci co přináší větší radost...Myslím si, že obojí. I když jak komu. Naše manželky (XYL) a přítelkyně (YL), jednoznačně rozradostní ten druhý případ. K nějakému obohacování sbírek, zvláště, když jsou již syslovny v obydlí k tomuto účelu určené, zaplněny, nemají zpravidla kladný vztah. Nevadí, nemusí se hned něco pořizovat, stačí i jenom zrakem spočinout a oko tak pohledem pohladit. A co vzpomínek někdy takový pohled v hlavě starého hama vyvolá! A proto je dobré pokaždé blešák procházet s někým s kým je možno tyto vzpomínky buďto sdílet, nebo komu je možno je alespoň sdělit. A k tomuto všemu tedy ten srpnový pátek a sobota prožitá v Holicích taky slouží. Scénář máme my hoši z OK1KCR, co spolu kamarádíme, těmi desítkami let, po které holická setkání navštěvujeme, dovedený ke skoro naprosté dokonalosti. Každý rok už jenom dolaďujeme nepatrné detaily, odvisející od počasí, nabídky přednášek a nebo taky od nabídky občerstvení a nebo od toho s kým se potkáme a "dáme řeč". Tak a ne jinak tomu bylo i letos.
    V pátek jsme s XYL vyrazili do Holic poněkud později, než jiné roky. Nebylo to sice až v poledne, ale nebylo to ani za ranního kuropění, bylo to někdy mezi tím. Po příchodu do areálu Setkání, po tom co jsme prošli vstupní branou, kde jsme zaplatili požadované vstupné, jehož výše mne v době obecného zdražování příjemně překvapila, jsme zamířili před kulturák. Rozhlédli jsme se kolem sebe a konstatovali jsme, že účast není zatím až tak hojná. Nicméně hned u prvního stánku jsme zaregistrovali Ivana OK1PI, kterak vybírá rozličné konektůrky a redukce konektůrků pro doplnění svého arzenálu. Nedaleko byl i Lukáš OK1MHW s Vojtou, takže nás už bylo dost na první ranní doušek a první projití areálu spojené s primární rekogniskaci šrotu na blešáku. V mém případě nezůstalo jenom u rekogniskace, ale záhy jsem uzavřel několik velmi výhodných obchodních transakcí a zakoupil pár maličkostí. Vlastně ani ne pro sebe, ale pro synátora Honzu OK1JD, který seděl v té době teprve v autobuse, mířícím k Holicům a se kterým jsem tyto nákupy operativně telefonicky konzultoval. Co byly ovšem moje nepatrné transakce proti tomu co předváděli Lukáš s Vojtou coby prodejci! Lukáš nelenil a s pílí sobě vlastní, dlouhodobě demontoval ve firmě, ve které pracuje a která se zabývá výstavbou a provozem mikrovlných spojů, různé mikrovlné komponenty ze zařízeních určených do šrotu. Správně usoudil, že by se mohla hamům, zabývajícím se pidivlnami, hodit a prokézat jim ještě dobrou službu. Na prodejním místě, kde vyložil krabice s tímto sortimentem, se strhla pořádná mela! Vytvořil se hrozen koupěchtivých zájemců a o nabízené věci se doslova přetahovali! Jednu krabici příkladně drželi dva kupující. Tahali se o ni, přičemž jeden říkal: "já jsem to měl v ruce první !" načež kupující držící krabici z druhé strany rázně argumentoval: "já jsem to ale už zaplatil!" což byl opravdu pádný argument a krabici si tedy odnesl platící kupující. Já jsem si z toho také něco odnesl a to ponaučení, že ne všechno je dobré hned zlikvidovat. Stejného šrotu jsem se v zaměstnání již před časem zbavil. Já, který jsem známý tím, že jen tak něco nevyhodím a každou věc v ruce nejdříve třikrát obrátím. Asi mně holt chybí ta Lukášova píle.....
    Nastala doba pátečního oběda a tak jsme v duchu holických tradic vyrazili společně do restaurace U Skrblíka. K našemu údivu však měli zavřeno. Zamířili jsme tedy k náhradnímu podniku, který se nachází mezi kostelem a náměstím. Tam měli sice otevřeno, dokonce i vařili polední meníčko, ale tím veškerá pozitiva končila. Jídlo děs a hrůza, na jakousi masovou směs, která byla součástí pokrmu, se slétal hmyz ze širokého okolí už během transportu krmě z kuchyně k nám na venkovní zahrádku. Myslím, že jsme se shodli na tom, že již nikdy více. Odpoledne v areálu Setkání proběhlo potom již v poklidu. Prošli jsme opět blešák, poseděli u pivečka, poklábosili a někteří z nás navštívili prezentaci Rady ČRK ve velkém sále kulturáku. Moje XYL Iva krátce po obědě odjela autobusem na plánované vystoupení s pěveckým sborem a tak jsme s Honzou OK1JD osiřeli a z FRD teamu, součásti to radiokroužku OK1KCR, jsme zůstali sami dva. Postupně se během odpoledne začalo zhoršovat počasí, vše nasvědčovalo tomu, že příjde pěkný slejvák. Usoudili jsme tedy, že je vhodný čas naše páteční působení v Holicích ukončit. K autu jsme doběhli už za počínajícího deště a neprodleně jsme se vydali na cestu k domovu.
    V sobotu jsme vyrazili sami s Honzou, anžto Ivuš si během sobotního večera přivodila zdravotní problémy a zůstala doma. I tak jsme ale jeli do Holic ve třech. Ve Vamberku jsme se stavili ještě pro novopečeného koncesionáře Michala, pro kterého to byla holická premiéra. Okolo desáté hodiny dopoledne, kdy jsme dorazili na místo Setkání, byl již před kulturákem čilý ruch. Potkával jsem spoustu známých hamů, bylo i možno posadit se pod párty stanem před vchodem do kulturáku, přinést si nějaký ten osvěžující nápoj a pohovořit pěkně u piva s kamarády. Následovalo pár nostalgických procházek mezi sobotním šrotem, který se sice jenom mírně, ale přece jenom, lišil od šrotu pátečního a už nadešla doba oběda. Po neblahé zkušenosti ze dne minulého, jsme se rozhodli pro restauraci U Koně. Dneska by se klidně mohla už přejmenovat na restauraci U Kruhového Objezdu. Pokud si dobře pamatuju, tak jsme zde obědvávali pravidelně ještě v dobách, než otevřeli U Skrblíka.
    Po celkem dobrém obědě jsme se vrátili do víru setkávání a užívali si dosyta debat s kamarády. Opět, jako každoročně, se osvědčilo strategické místo na zídce vedle břízek. Je to jako když máte pěknou frekvenci na bandu a volá vás spousta stanic. I tady, u zídky, se občas kolem nás utvořil pileup okolo procházivších kamarádů hamů a pořád bylo s kým a o čem diskutovat. Nenechal jsem si ujít odpolední prezentace DX expedic ve velkém sále a opravdu jsem nelitoval. Shodnul jsem se s Honzou, že poutavé vyprávění Jardy OK1GK stálo opravdu za to a zařadilo se k tomu nejlepšímu, co jsme měli možnost za poslední roky slyšet. Součástí prezentace a takovou třešničkou na dortu bylo i ocenění mého kamaráda, šéfa našeho chrudimského radiokroužku OK1KCR, Ivana OK1PI za jeho fenomenální umístění na leaderboardu protistanic S9OK.
    Čas se nachýlil do pozdnějšího sobotního odpoledne a my z chrudimského radiokroužku jsme se přesunuli, jako tradičně, do občerstvovny zvané Pod Břízkami. Zde jsme, konzumujíc náš oblíbený nápoj, hodnotili jaké že ty letošní Holice byly. A k čemu že jsme to dospěli ? Setkání se nám líbilo, počasí celkem přálo a hlavně: potkali jsme se opět po roce se spoustou dlouholetých kamarádů. Můj osobní dojem byl, že účast byla o něco menší než minulé roky, ale to ničemu nevadilo.
    Mezitím, co jsme vedli tyto odborné a hodnotící diskuze, pramen našeho oblíbeného nápoje, prýštíci z výdejního okénka občerstvovny, vyschnul, okénko zakryla okenice a my jsme se rozjeli, či spíše byli rozvezeni, do svých domovů. Tak snad zase za rok v Holicích NSHL!