S blížícím se počátkem školní docházky je každoročně spojen i termín Setkání nás rádioamatérů v Holicích. Letos jsme se setkávali 24.a 25. srpna.
    Náš FRD team vyjel z Rychnova v pátek opět, jako loňského roku, v "tříčtvrteční" sestavě, bez Petra, který měl nějakou jinou akci. Do místa Setkání jsme dorazili poměrně pozdě, až někdy kolem desáté hodiny dopolední. V areálu kolem kulturního domu panoval již čilý ruch. Je však pravdou, že se nám tento ruch jevil méně čilým, než roky předešlé. Počasí přitom bylo velice přejícné. Nebylo zdaleka takové vedro jako dny minulé, ale taky, navzdory předpovědím meteorologů, nepršelo. Vzhledem k tomu, že pořadatelé neměli letos k dispozici budovu tělocvičny, byly prezentace firem netradičně umístěny ve velkém párty stanu přímo před kulturním domem, což podle mého názoru nebyl vůbec špatný nápad. Nedaleko tohoto stanu byl další podobný, občerstvovací, kde bylo možno v klidu posedět s kamarády a dát si nějaké to pivečko, čehož jsme po oba dny Setkání hojně využívali. Dá se říci, že jsme poměrně konzervativní a dodržujeme již po mnoho let osvědčený scénář setkávání. Nejprve vždy, po oba dny, projít všechny blešáky, protože jenom tak je možno ulovit ty největší skvosty z nabídky všeliké veteše. Potom příjde na řadu část občerstvovací, která se odehrává na nejfrekventovanějším místě, to je buď před kulturním domem, nebo přímo u boku budovy, kde sedíc, na k tomu příhodné zídce, velice blízko od životodárných výčepů občerstvoven "Pod Břízkami", máme dokonalý přehled o veškerém dění. Je léty ověřeno, že těmito místy musí projít devět z deseti účastnivších se hamů. Sedm z devíti se jde stejně jako my občerstvovat, a i ti zbylí holt musejí občas dbát volání přírody a jdou si alespoň ulevit na přilehlé toalety. Letos bylo naše posezení na zídce pravda občas narušeno štiplavým dýmem, valícím se z grilu hned vedle nás, ale to nám až tak nevadilo. Důležité bylo, že jsme se mohli pozdravit se spoustou kamarádů, které vidíme pouze jednou do roka a to právě v Holicích.
    Čas pátečního dopoledne se rychle krátil a nadešla doba oběda. Zvolili jsme opět osvědčenou restauraci "U Skrblika" a opět jsme neprohloupili. Slušný výběr jídel, velké porce a domácí kvalita za rozumnou cenu. Odpolední část programu jsme zahájili opakovanou prohlídkou blešáku. Co kdyby se někde objevilo ještě něco zajímavého, nebo co kdyby u nějakého zajímavého šrotu došlo k akčním, doprodejovým slevám ? Bohužel, nebo bohudík, nic takového jsem neobjevil a mohli jsme se tedy zajít podívat do kulturáku na nějakou tu přednášku a prezentaci. Domů jsme odjeli plni dojmů okolo čtvrté hodiny odpolední. Na tomto místě musím poděkovat abstinujícímu Honzovi OK1JD za perfektní odvoz jak v pátek, tak i v sobotu.
    V sobotu jsme se snažili vyjet z domu o něco dříve, ale bohužel opět to nějak nevyšlo a do Holic jsme přijeli zase až po deváté hodině. A znovu jako minulého dne nejprve prohlídka blešáku. Ten je v sobotu vždycky částečně obměněn a rozšířen novými prodejci nabízejícími další tuny zajímavého šrotu. Oproti pátku jsme měli navíc ještě nějaké povinnosti, spočívající v převzetí diplomů z minuloročních kontestů a taky jsme se museli zúčastnit vyhlášení výsledků Polního dne mládeže. Jednak proto, že naši mládežníci byli opět mezi oceněnými a taky proto, že jsme letos poprve zajistili pro nejúspěšnější juniory trofeje v podobě originálních keramických pohárů a hrnečků. Tím jsme splnili to, co jsme si vloni předsevzali. Byli bychom moc rádi, pokud se nám podaří příští roky v tomto pokračovat a vytvořit tak jakousi tradici.
    Po opět výborném obědě jsme se přesunuli zpátky do areálu a pokračovali v letošním setkávání se. Neponechali jsme nic náhodě a většinu času jsme trávili v občerstvovacím stanu. Jak plynul čas sobotního odpoledne, tak jsme postupně přitvrzovali v sortimentu občerstvovací konzumace. Z pivečka jsme přešli na klasický DXmogul a poté co jsme objevili v nabídce výroční DXmogul-speciál, perlu mezi tuzemáky, kterou alchymisté v Božkově nazvali Republika, neodolali jsme a zpříjemnili jsme si sobotní, už podvečer, i tímto. V tu dobu jsme již byli před kulturákem v podstatě sami a proto jsme nemohli nevšimnout si přívěsného vozíku za autem jednoho stánkaře. Pojali jsme neodbytné nutkání předat mu naše zkušenosti týkající se řešení potenciální možnosti ztráty podpěrného kolečka na oji za jízdy zvednutého. Poté, co Ivan OK1PI dotyčnému nešťastníkovi vehementně tvrdil, že jediná možnost, jak zabránit ztrátě, je kolečko demontovat a preventivně uložit do vozu, přičemž začal mocně kymácet celým vozíkem, nás pan stánkař se slzami (zřejmě vděčnosti) v očích prosil, abychom ho už nechali odjet. Rozloučili jsme se s ním tedy a šli dokončit konzumaci. Po chvíli jsme se zvedli a poté co jsme usoudili, že i pro nás, kluky a holky z OK1KCR, Setkání radioamatérů Holice 2018 skončilo, jsme se i my rozjeli do svých domovů.
    Jaké byly Holice 2018 ? Já jsem si je opět, jako každým rokem, užil. Potkal jsem se zase po roce se spoustou kamarádů, pokecali jsme, třeba i popili a přesvědčili jsme se, že ještě tak nějak, i když třeba někdo už i s obtížemi, fungujeme. Pokud se obecně týká Setkání jako takového, řekl bych, že to bylo možná letos o něco slabší, než jiné roky. A to nemyslím jenom účast, ale třeba i úroveň tištěného průvodce s informacemi chaotickými nebo žádnými. Trošku chaoticky a improvizovaně na mně působil i samotný program přednášek a prezentací. Jako by to bylo letos šito tak nějak horkou jehlou, na poslední chvíli. Ale nechci kritizovat, ono cokoliv uspořádat není jenom tak. A koneckonců jsou to jenom moje osobní dojmy, získané na základě toho co jsem absolvoval a viděl. Tak zase za rok v Holicích NSHL !