Cyklistická vítání jara 2000

     Náš rodinný cyklistický strojový park jsme přezimovali u rodičů v Rychnově, protože doma v Chrudimi je to s místem čím dál větší problém. Musím vlastně podotknout, že jsme zakoupili nové kolo Honzíkovi, také značky AUTHOR (vlastně odnož Authora - Madison) a důležitá věc - má vzadu přehazovačku , 5 koleček. Honzíkovo kolo po důkladné repasi a inovaci zdědil mladší Péťa. Protože je to ještě tříkolkář, přidělali jsme mu zatím dozadu stabilizační kolečka.
    Já jsem už od března podnikal cca 30-40km výlety z Rychnova do Orlických hor. Většinou v neděli po obědě, když už nebylo nic důležitého na práci na zahradě a bylo příhodné počasí. Přes zimu jsem si pořídil takové ty cyklistické elasťáky s kšandama, takže si už pomalu připadám jako ostřílený cyklista. No v kopci, když mně dochází "pára", tak si už tak často nepřipadám, ale to není vinou kalhot. To jsou spíš ty kila, co vozím sebou navíc. Ale není to zase tak špatné, čekal jsem, že to bude po zimě horší. Nejvíce zezačátku protestovala "zadní část" těla, nepomohla ani výplň cyklistických kalhot, ale to se časem zase poddá. Ale abych se vrátil k těm výpravám do hor. Nejsou zase tak úplně samoůčelné, protože hledám jedno místo, bylo to zřejmě na řece Zdobnici, kam jsem jako kluk jezdil na skautské tábory. Bylo to v roce 1968,69 a 70, takže je to už hodně dávno.Pamatuju se, že tam byla taková veliká stráň nad řekou, ve které byla zasypaná štola, kde se dřív těžilo snad zlato. Projel jsem to tam už asi 3krát a stále se mně nedaří najít to správné místo. Ono je docela možné, že se to hodně změnilo nejen těmi 30ti roky, ale i povodněmi, které se tamtudy hlavně v posledních letech přehnaly. Nevadí, však já to jednou objevím, hlavní věc že tam je perfektní příroda, takové to podhůří Orlických hor a dá se vidět i ledacos zajímavého. Tuším na první vyjížďce jsem potkal těsně za Velkým Uhřínovem stádo laní, které přebíhalo přes cestu snad 5 metrů ode mne.Nebyl s nimi žádný jelen, ale to vůbec nevadilo, protože i tak jsem získal k tomuto zvířecímu druhu, hlavně jeho rozměrům, velikou úctu. Nikdy jsem si nepředstavoval, že to jsou takové pochodující "stodoly". Snad to bylo tím, že byly ode mne tak blízko a objevily se tak nečekaně. Nejsem žádný drobeček (194cm výšky) a kolo mám taky pořádně velké (22 palcový rám), ale nedíval jsem se na ně nijak zeshora, ale spíše nahoru. No prostě perfektní zážitek.
   První letošní rodinný cyklovýlet jsme absolvovali také z Rychnova asi 10 km směrem do hor na samotu Slavěnka, kde máme příbuzné. Honzik a kopec (39kB) Ivus s Petou (32kB) Honzík testoval nové kolo, myslím, že byl spokojený. Šlo mu to perfektně, přehazoval ostošest. Vyjel úplně všechno a museli jsme ho spíše krotit, aby to nepřeháněl. Na to, že je mu teprve 5 a půl roku, slušný výkon. Malý Péťa se vezl s maminkou v sedačce a taky byl celkem spokojený. Akorát Ivuš měla po zimě problémy a kopce jí dávaly pořádně zabrat. Jak jsme potom s Honzíkem zjistili, naše maminka přes zimu zapomněla, že má na kole ještě přesmykač vepředu a přehazovala jenom na zadních kolečkách, což do kopců nestačilo. Odpocinek (37kB) Na Slavence (34kB) Honzík potom ve školce vyprávěl paní učitelce, že maminka, když si vzpomene  na kolo , tak pláče. To není samozřejmě pravda, protože má taky cyklistiku ráda a ty slzy to byla zřejmě jarní pylová alergie.


Zpět na hlavní stránku