Po bedlivém sledování počasí na všech možných radarech, zkoumání krátkodobých předpovědí všelikých Aladinů a jiných modelů, padlo zásadní rozhodnutí. Neděle je tím správným dnem pro sekundární nátěr střechy panváglu. Primární nátěr jsme uskutečnili už minulý rok. Splnil přesně to co jsme od něj očekávali, ale k úplné dokonalosti chyběla právě ta finální, horní vrstva. Ta není jenom takovou třešničkou na dortu, ale plní mimo jiné i funkci UV ochrany. Aplikace těchto špičkových nátěrových hmot řecké provenience má však svoje specifika. Nesmí se aplikovat za teploty vyšší než 25°C a nesmí 24 hodin zmoknout. Proto ty tanečky okolo počasí.
    Vyrazili jsme s Ivuš z Rychnova poměrně brzy ráno. Na kopec jsme dorazili okolo deváté hodiny a stejně tak přijel i Lukáš, další to člen naší nedělní natěračské úderky. Neotáleli jsme a pustili jsme se směle do díla. Vodorovnou část střechy jsem zkrášloval pomocí válečku já, šikminy si vzali na starost Iva s Lukášem. Osvědčily se jim přitom klasické štětce. S napětím jsme sledovali, zda nám vystačí nátěrová hmota. Bylo to docela napínavé, ale nakonec nám to skoro vyšlo. Nezbylo jenom na přední čelo nade dveřmi a východní šikminu. To nebyl až takový problém, stačilo dokoupit kilovku a zbylé plochy dotřít. Plechovku jsme s Ivuš v týdnu dokoupili a hned taky aplikovali. Vše potřebné je natřeno, zbývá dotřít cca 3m takzvané sukýnky na východní straně panváglu. To však necháme až na příští rok. Ona ta superbarva má totiž ještě jedno specifikum. Potom co se plechovka otevře, musí se urychleně zpracovat. Nedá se ani uchovat, ani se nedá ředit, to jsme si už vyzkoušeli. Na jaře dokoupíme ještě další kilovku a zároveň případně poopravíme nedostatky po zimě, pokud se nějaké vyskytnou. Pro letošek je už s natíráním konec.