To nám zase ta contestová sezóna rychle utekla! Tak rychle snad neteče ani Chrudimka protékající Chrudimí. Mimochodem, pro neznalé, Chrudim je sídlo naší kolektivky, neboli, jak s oblibou říkáme, našeho "radiokroužku" OK1KCR. A abych nezapomněl, tak podle říčky Chrudimky je taky pokřtěn transvertor, který pro nás vymazlil náš klubový šéftechnik Pavel OK1DNZ.
    Naše závodní snažení každým rokem začínáme v březnu 1.subregem a končíme v listopadu A1 contestem. Je zajímavé, že ač je ten časový interval mezi prvním a posledním závodem sezóny každý rok podle kalendáře plusmínus stejný, tak dle subjektivního pocitu tomu tak není. S přibývajícím věkem čas ubíhá jakoby rychleji a časový interval se zkracuje. Alespoň já to tak cítím, HI. Každopádně termíny závodů jsou pevně dané a neřídí se našimi pocity. První celý listopadový víkend letos připadl na 1-2. listopad a tento víkend jsme tedy věnovali závodění, konkrétně účasti v Marconi VHF contestu, jak se tento závod pod patronací italských hamů, oficiálně nazývá.
    Na kopci jsme se sešli, dá se říci, v obvyklém počtu. Mimo naše elitní contestové CW operátory Ivana OK1PI a Honzy OK1JD i my ostatní v roli supportérů, HI. Abych tedy konkrétně jmenoval a na nikoho nezapomněl: Lukáš OK1MHW, Vláďa OK1FCR, (ten přijel i když mu nebylo zrovna nejlíp), Martin OK1CMA a já, OK1FRD s XYL Ivou. Tradičně nás přijel povzbudit, nabídnout ruku k dílu a podívat se taky, jestli všechny jeho krabičky fungují tak, jak mají, Pavel OK1DNZ s XYL Romanou.
    Naši anténní minifarmičku jsme postavili bez problémů a tentokrát i bez obvyklého přemýšlení kam která kotva patří, celkem v rekordním čase, k čemuž možná přispělo i mlhavé, vskutku dušičkové počasí, hrozící deštěm. To že vlastní stavba antén proběhla rutinně, však neznamená, že by sobotní časné odpoledne bylo prosto mimořádných událostí.
    Věnovali jsme se každý své práci na anténách, když v tom Lukáš, který měl přehled, ančto byl v tu chvíli na střeše panváglu a řešil otočnou směrovku, zavolal: "Tý vole, to je divočák jak tele !!!". Vystartovali jsme všichni honem se na to tele podívat a stálo to opravdu za to. Loukou pod panváglem pádilo směrem k háječku pod vodárnou obrovské zvíře, které mně připomínalo bizona z kovbojek z Divokého západu. Tak takhle velké prase divoké jsem tedy věru ještě neviděl. Lukáš, myslivosti znalý, nás poučil, že se jedná zřejmě o starého kňoura samotáře. Začali jsme diskutovat o tom, co mohlo být příčinou úprku tohoto zvířete, když v tom mně blesklo hlavou, že Ivuš je zrovna s košíčkem na houbách v místech, odkud divočák pelášil. Po chvilce bylo vše jasné. Od lesa přišla moje XYL Iva. Klepala se jak osika, v třesoucí se ruce držela poloprázdný košík a byla silně pobledlá. Když to uviděl Lukáš, okamžitě ji duchapřítomně nabídnul první pomoc, spočívající v dotazu zda nechce panáka rumu. To moje XYL, coby skoro abstinentka, odmítla a začala nám po chvilce líčit, co že se to vlastně stalo. Vyrazila, jako obvykle při podzimních závodech, nic zlého netuše, na houby na oblíbená houbařská místa v lese vzdáleném od panváglu cca 200m. Potom, co něco málo nasbírala na okraji, pokračovala hlouběji do lesa. Tam už však nedošla, protože uslyšela z druhé strany lesa mohutnou střelbu. Správně usoudila, že není radno postupovat dále a stát se tak případným terčem místním lovcům a vracela se zpátky. Podobně však situaci zřejmě vyhodnotil i kňour a vzdaloval se taktéž od kořistichtivých střelců. Výsledkem bylo, že vedle Ivuš zašustilo křoví a došlo sice jen k letmému, ale o to emotivnějšímu setkání. Vzdálenost mezi oběma aktéry nebyla prý větší než jeden metr! Naštěstí divočák pokračoval v úprku z dosahu honců a nevěnoval Ivě pozornost. Zážitek to musel být vskutku silný, protože na můj dotaz, zdali půjde dosbírat košík, vzhledem k tomu, že hon už určitě skončil, mi bylo odpovězeno, že do lesa ji už nikdo nedostane.
    Závod rozjížděl Ivan PI, přičemž mně cca pět minut před začátkem kontestu nechtěně připravil "horkou chvilku" po tom, co provedl testovací operaci, která logovacímu programu ne zrovna chutnala. Naštěstí vše se rychle vyřešilo a ve 14 hodin UTC bylo zalogováno první QSO, jak se sluší a patří, HI. Závod proběhl ku spokojenosti všech, nějaký ten DX se udělal, nějaký se holt nepovedl, ale tak už to bývá. Podmínky vcelku průměrné, překvapila oproti minulým rokům poměrně malá účast italských stanic. CONDX z minuloročního A1 se samozřejmě neopakovaly, to bychom toho ale chtěli už opravdu moc, HI.
    Balili jsme už za deště. Pršelo sice mírně, ale vytrvale, naštěstí bez větru. Myslím, že se Pepovi FGX, Oldovi HON, Kamilovi AIJ a dalším našim kamarádům z KáCéeRky, kteří na nás už koukají zeshora, tentokrát nepodařilo sv.Petra přesvědčit, aby s tou vodou ještě chvilečku posečkal. Po celý rok se jim to dařilo, tentokrát dosáhli alespoň toho, že kohouty naplno otevřel až krátce po tom, co jsme v rekordním čase vše uklidili, HI.