Uběhlo to jako voda v Chrudimce a je tady A1 contest a s ním i konec letošní závodní VHF sezóny. Na tento závod se zvláště my, co vládneme "tak nějak" tím telegrafem, opravdu těšíme. No, dělám si samozřejmě legraci, máme mezi sebou jedince, kteří vládnou CW ne "tak nějak", ale opravdu excelentně. Navíc ještě zúročují zkušenosti získané CW provozem a kontestováním na KV a to je pak radost vidět a hlavně slyšet jak to "odsejpá" a jak spojení přibývají. Ale postupně.
    Na kopec jsme s moji XYL Ivou a starším synátorem Honzou OK1JD vyrazili o něco dříve. Hlavně proto, abychom měli, vzhledem k nedávno proběhnuvší změně letního času na zimní, dost času na vybudování naší tradiční anténní farmičky. Na Vestec jsme přijeli už v časném sobotním dopoledni, ale první jsme tam nebyli. Na plno se tam již činil MHW team ve složení Lukáš OK1MHW a Vojta OK1RV. Dlužno však dodat, že tentokrát tam nebyli zdaleka sami. Ve stejný termín probíhal lov, zaměřený na černou zvěř, obývající rozlehlé řepkové pole přímo na kopci. Společnost nám tak dělalo několik desítek myslivců a k ním náležejícího pomocného personálu tj honců a příslušné techniky. Jenom tradiční štěkot psů jsme neslyšeli a ani jsme ho slyšet nemohli, protože tam žádní psi nebyli. Zato nám nad hlavami bzučel drón s termovizí, který nalétával nad řepkové pole a vyhledával zde se skrývající divočáky. Vzhledem k tomu, že byla po ránu dost hustá mlha, která se rozpustila až k polednímu, nebylo to asi až tak snadné. Lukáš coby pravidelný účastník honů a tedy člověk, na rozdíl od nás ostatních, věci znalý, nám poreferoval o tom, jaký že je účinný dostřel průměrné lovecké kulovnice a přidal několik mysliveckých historek. Závěrem nám doporučil, abychom se pro jistotu v inkriminovanou dobu schovali za panvágl. Pravdou je, že jsme mu celkem uvěřili a stavbu antén jsme několikrát přerušili a poslušně čekali schování v úkrytu. Za panváglem jsme tak sledovali, jak jsou prasata prostřednictvím zemědělské techniky vyháněna z řepky. Dva divočáci, ve snaze uniknout, pronikli mezi lovci a pelášili kousek vedle nás. Ozvala se kanonáda a jeden z uprchlíku padl k zemi. Druhý zmizel v protějším řepkovém poli. Hon byl ukončen a Lukáš ovládající mysliveckou hantýrku se lovců odborně zeptal kolik že kusů lehlo. Bylo mu s potěšením sděleno, že sedm. Pokyvovali jsme, my všichni přihlížející, obdivně hlavami, načež nám bylo nabídnuto, abychom se přišli podívat na prase ulovené kousek od nás. A máme si prý vzít sebou nějaký kastrůlek. Pozvání jsme s Vojtou využili. Na místě činu jsme viděli už pěkně vyvrženého divočáka obklopeného skupinkou diskutujících lovců. Vojta, potom co jsem ho s kňourem vyfotil, dostal do kastrůlku vnitřnosti nazývané "myslivecké právo". S darem se samozřejmě hned pochlubil Lukášovi a ten nelenil a SMSkoval domu XYL stručnou zprávu: "Jsme na kopci, byl tady hon a Vojta to dostal". Tak, myslel tím samozřejmě, že byl obdarován tou výsluškou, nikoliv průstřelem, HI. Každopádně Hanče to vrtalo hlavou a potom, co k nám odpoledne, v rámci cyklotréninku, zavítala na kopec, měla na Lukáše zvídavé dotazy.
    Dost už ale o lovu divé zvěře a raději stručně k samotnému kontestu. A že to tentokrát stálo opravdu za to! Už po pár minutách hlásil Ivan, který závod rozjížděl, že mu přišel na fix anglán. Neprve si prý myslel, že to je nějaký špatně dávaný HG nebo DG, taková to byla síla, ale potom, co přijal relaci a lokátor, začínající íčkem, bylo jasno. To, co se potom dělo během závodu, nepamatuje nikdo z nás současných Hamů, ani si neuvědomujeme, že by nám o něčem podobném někdo z předešlých generací chrudimáků vyprávěl. Byly okamžiky, kdy byl doslova pileup G stanic. A to nejezdíme za Sněžky ani z Orlických hor, ale z kopečku na Vysočině, který nemá ani 700m. No stalo se to, co nejen, že se zažije maximálně jednou za Ham život, ale stalo se to co se nepoštěstí ani každé Ham generaci! Potkaly se mimořádné podmínky s termínem závodu! Jenom škoda, že zrovinka v G,GW,GM...., kam to krásně chodilo, není A1 contest až tak populární a není tam proto tolik protistanic. Pravdou je, že pěkně chodili i frantíci, ale to už není až tak mimořádné. Prostě nádherný závod, jeden ze závodu, pro které všichni všechnu tu námahu a úsilí okolo dobrovolně a rádi podstupujeme.
    Všechno pěkné má svůj konec a stejně tak i skončil A1 contest 2024 na Vestci. V nedělním, rychle se krátícím odpoledni jsme v poklidu sbalili všechny propriety a odjeli směrem k domovům. Závodní sezóna u nás na OK1KCR skončila. Přes zimu se zase pokusíme něco málo vymyslet a vylepšit. Nějaké nápady jsou, jde ale o to, aby byly taky realizovatelné. Uvidíme, jestli se podaří připravit nějakou novinku do prvního jarního závodu.

Tak to byl závod viděn mýma (OK1FRD) očima a teďkonc trochu podrobněji a z jiného úhlu pohledu zrakem Honzy OK1JD.

     Marconi Memorial contest 2024 – závod, na který se čeká celý život a mnohdy se ho člověk ani nedočká... Tak shrnul zážitek z proběhlého A1 contestu jeden z diskutujících na internetu a myslím, že tím naprosto přesně letošní poslední závod sezóny vystihl. Průběh závodu totiž ovlivnila přítomnost TROPO ductu nad západní až střední Evropou ve směru G-DL-OK-OM-HA, díky kterému se nám podařilo s výslednými cca 325 tis. body pokořit nejen historický klubový rekord v telegrafním A1 contestu (původně 196.345 bodů v A1 MMC 2019), ale patrně i celkový klubový rekord z velkých VKV subregů vůbec (původně 285.445 bodů ve VHF 2023). Překonán byl také historický ODX 1.333 km (G3ZME/P) z PD 2013. A jak vlastně probíhal samotný závod očima jednoho z operátorů poté, co anténní družstvo ve složení Láďa FRD + XYL Iva, Vláďa FCR, Pavel DNZ + XYL Romča, Lukáš MHW, Vojta RV a Honza JD vztyčilo veškeré to potřebné železo a Ivan PI zprovoznil staničku?
     Ačkoliv hepburn sliboval zlepšené podmínky, nevěnovali jsme tomu před závodem žádnou větší pozornost. Jednak si osobně nepamatuju, že by se barvičky na mapě kdy propsaly během závodu nějak významně do situace na pásmu, ale také to vypadalo, že nejlepší tropo podmínky už proběhly v týdnu před závodem a do víkendu nevydrží. Závod tedy, jako klasicky, rozjížděl v dobré náladě a s nejednou nahlas pronesenou poznámkou (to je jedna z výhod CW závodů) Ivan PI. Na podpůrném pracovišti jsem do počtu seděl já, ale spíš jen jako nezávislý pozorovatel a protože venku mi byla zima, než že bych měl nějakou ambici takhle na začátku závodu zdržovat svižný provoz sjednáváním nějakých skedů… V tom se však v 8. minutě probila hřmotným OK pile-upem silná stanice s volačkou G5B. Ivan si nechal značku zopakovat, očekávajíc, že se jedná o nějakou DG5 nebo HG5 stanici. Dotyčný ale trval tvrdošíjně na svém. Ivan mu tedy začal předávat soutěžní relaci doprovázenou obligátním slovním komentářem o úrovni telegrafního umu dnešních operátorů, s tím, že si počkáme na lokátor a uvidíme, co se z toho vyklube. Ve stejném nadneseném tónu a s úsměvem od ucha k uchu jsem mu odseknul, ať je rád - aspoň bude mít ODX, HI. Legrace však byla ta tam, když nám dotyčný začal předávat lokátor IO92..! Pro to, co pak následovalo, se nedá použít jiné slovo, než panika. Ne tak ani na straně Ivana PI, který seděl u rádia, ale pro nás ostatní, co jsme byli zodpovědní za skedy. Všem nám totiž bylo jasné, že otevření do Anglie může trvat jen velmi krátkou dobu a je třeba toho patřičně využít. To jsme ještě netušili, že podmínky nakonec vydrží - byť proměnlivě a kolísavě - celý závod.
     Úkol zněl jasně - okamžitě začít domlouvat skedy s G stanicemi dlícími na KST chatu. Jenže to by muselo fungovat internetové připojení, které se zrovna v tu nejnevhodnější dobu rozhodlo zahájit generální stávku… Rychle jsem tedy otevřel KST chat provizorně alespoň na mobilu, zatímco se Vojta RV věnoval útrobám nastavení routeru. Výpadek nakonec díky jeho zásahu trval jen 5 minut, ale i takto kratičká chvilka se zdála být nekonečná při vědomí toho, že zlepšené condx mohou být za pár minut ty tam.
     Nojo, úkol sice zněl jasně, ale vysvětlujte nevěřícím G stanicím s QRP vybavením, že jsou právě TROPO podmínky a že by bylo záhodno zapnout TRX a proladit si pásmo… Kdo TRX zapnul, ten spojení většinou udělal. Moc stanic však připojených nebylo a zprávy jako „Sorry chlapi, zrovna jsem si otevřel pivo … Až ho dopiju, tak se po vás podívám“ nebo „Pardon, slyším vás skvěle, ale nemám telegrafní klíč“, nás vyloženě nadzvedávaly ze židle, HI. I přesto se podařilo během první hodiny udělat ještě G4ZTR (1.073 km), G4AFF (1.079 km) a G3YDY (1.099 km). Když během druhé hodiny zavolali G4KUX (1.317 km), G4BEW (1.064 km), G4LPD (1.224 km) a další spousta PA a DL stanic z oblasti JO22/JO30/JO31, začínalo nám být jasné, že TROPO podmínky asi nebudou jen chvilkovou záležitostí a zůstanou tu s námi asi až do neděle. To nás uklidnilo. Postupně jsme se pak střídali u TRXu já a Ivan PI a na KST pracovišti Lukáš MHW s Vojtou RV a užívali si každou minutu tohoto netradičního závodu. Podmínky se neustále měnily a některé skedy bylo nutno mnohokrát opakovat. V jednu chvíli nebylo po G signálech ani památky, aby pak za půl hodiny zavolala G stanice se signálem 59 + 10 dB. V neděli dopoledne začaly chodit F stanice z lokátorů kolem IN18/IN19 s extrémně slabými, ale stabilními signály na hranici šumu. Do toho volaly burácející ON a PA stanice s třípísmennými suffixy, které jsme od nás v životě neslyšeli.
     Součet bodů se zastavil na výsledných 324.859 bodů s ODXem EI3KD z IO51 (1.695 km), který prošel někdy kolem třetí hodiny ráno se slabounkým kolísavým signálkem na hranici šumu, tedy vlastně s takovým typem signálu, na který jsme běžně zvyklí u stanic ze vzdálenosti cca 800 – 900 km. Výsledek 324 tis. bodů na naše poměry neuvěřitelný a nemyslím si, že se nám ho někdy podaří překonat. Na bednu to nejspíš nebude, ale to vůbec nevadí. Však kdy se to poštěstí, aby tropo podmínky vyšly na dobu závodu a aby se projevily – i když ne tak mohutně - i u nás na Vestci v nadmořské výšce 668 m. n. m.!
     Na MMC 2024 se bude určitě dlouho vzpomínat a bude předmětem nostalgických diskuzí ještě za mnoho a mnoho let, začínajících slovy „Jó, to tenkrát ve dvacátém čtvrtém...“