První celý květnový víkend letos připadl na druhého a třetího května. A tento víkend je tradičně spojen s druhým subregionálem, což je zároveň druhý závod v sezóně, kterého se my hoši sdružující se v našem chrudimském radiokroužku OK1KCR, každoročně zúčastňujeme. OK1KCR nejsme ale jenom my hoši, neblahé vášni radioamatérské propadlí. Nesmím taky zapomenout na dívky, fanynky našeho radiokroužku. Jenom pro upřesnění, nejedná se davy -náctiletých dívek, srocujícich se během kontestu kolem našeho panváglu a házejících svoje spodní prádlo do hamshacku, ale o fanynky mnohem důležitější, bez kterých by to nešlo. O kom že je tedy řeč ? Ano, správně, jsou to naše drahé polovičky. Bez jejich podpory, nebo alespoň pochopení, by to nebylo možné. Jenom pro ilustraci. Moje XYL Iva si opět v sobotu přivstala, aby už o půl páté ráno upekla tradiční buchty, Ivanova Vlastina, i když na kopec většinou nepřijede, pošle výtečný margot a skvělou domácí sekanou a Pavlova Romča pokaždé přiveze taky něco sladkého k zakousnutí. A nebylo tomu jinak ani tento závod. Holky, moc si toho považujeme a děkujeme!
    My z Rychnova jsme tentokráte vyrazili v sestavě Iva, Honza a já, což je naše sestava už tradiční. Vlastně není, protože Honza poslední dobou jezdí na Vestec většinou přímo z Matičky Prahy, kombinujíc přitom vlakovou a pěší dopravu. Cestou jsme, projíždějíc Trhovou Kamenicí, s uspokojením konstatovali, že i tady se tradice dodržují, ančto ve stejném termínu jako druhý subreg tam pokaždé probíhá staročeská pouť a tak tomu bylo i tentokráte.
    Na kopec jsme přibyli krátce před polednem. Vláďa s Lukášem už měli ustrojenou směrovku, zbývalo "jenom" vztyčit otočný stožár. Jenom dávám do úvozovek, protože to tentokrát nebylo vůbec jednoduché. Stav klíčové části, takového srdce stožáru, kterým je zvedací mechanizmus, takříkajíc dozrál. Speciální hřebenový hever po cca třicetileté poctivé službě řekl dost. Problémy se zvedáním stožáru nás provázely už celou minulou kontestsezónou. Stav heveru se postupně zhoršoval a nepomohly ani snahy našeho šéfmechanika Vládi OK1FCR o jeho resuscitaci. Všechna uložení ozubených převodů jsou totálně vymlácená, ozubení do sebe následkem toho nezapadá tak jak má a proto ani chod heveru není zdaleka takový, jaký být má. Poslední dobou provázely vztyčování i spouštění zlověstné zvuky a točení klikou vyžadovalo čím dál větší úsilí. A kdyby jenom to. Topoření stožáru nebylo plynulé, ale probíhalo tak nějak rázovitě, jak do sebe ozubení náhodně zaskakovalo. Bylo nám jasné, že situace je už vážná a budeme rádi, když dostaneme emskvéru nejen nahoru, ale po kontestu i bezpečně zpátky na zem. Nakonec se to podařilo. Odstrojený stožár jsme po závodě ještě znovu vztyčili, zajistili a nemocný hever opět demontovali, načež si ho Vláďa odvezl na bližší prozkoumání a opravu.
    Fixní antény jsme potom už postavili bez problémů. Ivan poskládal a pozapojoval všechny potřebné krabičky, neboli vznešeně řečeno "realizoval provozní setup" a já jsem připravil logování a výpočetní podporu.
    Závod jsme tentokráte zahájili tak jak se patří, to je úderem čtrnácté hodiny UTC a vše fungovalo, tak jak má. Podmínky byly, dá se říci, průměrné. Objevili se sice noví všepásmoví rozsévači, šířící QRM, ale i tak se podařil celkem pěkný výsledek. Uvidíme, co z toho bude, na jaké to bude stačit umístění, HI. Co nás velmi mile překvapilo bylo počasí. V sobotu bylo úplně přepychově. Sluníčko svítilo jak v červenci a, na kopci věc skoro nevídaná, nefoukal vítr. V neděli bylo opět nádherně, ale bezvětří už bylo minulostí. Ostrý nárazový vítr, navíc pěkně studený, nám připomněl, že je teprve začátek května. Všichni jsme se však shodli na tom, že být takové počasí, hlavně jako to sobotní, na polňák, vůbec bychom se nezlobili.