2.Subregionál 2023

    Tak jsme se první celý květnový víkend, my hoši a děvčata z OK1KCR, opět sešli na Vestci, abychom prohnali elektrony koaxy a provětrali antény. Ačkoliv se jednalo o druhý subregionál, tak pro nás to byl defacto subreg první. Toho skutečného prvního jsme se nezúčastnili vzhledem k tomu, že podstatná část teamu ochořela. FRD team ve složení Iva, Honza OK1JD a já OK1FRD, jsme v sobotu vyrazili z Rychnova skoro již za ranního kuropění. Tedy kuropilo se nám až tak po deváte hodině a nejen že se kuropilo, ale taky během odjezdu drobně kropilo. Ivuš, která si opravdu přivstala už za rozbřesku, ještě ráno napekla obligátní buchty, tentokráte se čtvero druhy náplně (povidlové, makové, tvarohové a jablečné). Pekáč s horkými buchtičkami byl opatrně naložen mezi ostatní bagáž a započala naše cesta na kopec. Zpestřením byly dvě objížďky, první v Borohrádku a druhá v Kočí, takže Michal OK1JUP, kterého jsme naloďovali na chrudimském nádraží, se musel obrnit trpělivostí. Michala pozval Honza coby čerstvého koncesionáře, aby se podíval jak to u nás na Vestci funguje, nebo taky nefunguje a vůbec jak vypadá kontest v našem pojetí. Dlužno dodat, že tentokrát to všechno celkem fungovalo, HI.
    Nedlouho po nás dorazil Lukáš OK1MHW a hned po něm Láďa OK1FCR, takže vestecké "anténní družstvo" bylo tímto kompletní. Nic už nebránilo tomu, abychom se jali té spoustě drátů, jeklů, trubiček, koaxů a konektorů dát opět nějaký smysl a vysvobodit je z pro ně nedůstojného uskladnění v rozloženém stavu. Zkompletovat a přemístit je tam, kam každá správná antěna patří, tedy na stožár. A to vše udělat tak jak se má "s péčí řádného technika" a pokud možno bez toho, že by antény, ani dotyční technici, vdechující jim život, utrpěly újmu. Dlužno dodat, že ač je to k nevíře, byly takové případy v dávné klubové historii a k anténním újmám skutečně došlo. Vše se i přes drobný problém s lanky na jednom z magirusů, zdárně podařilo a cca dvě hodiny před závodem jsme mohli hlásit "Hotovo!" Ivan OK1PI, přibyvší na kopec během našeho budování antenní farmy, mezitím dokončil výstavbu vysílacího setupu a mohli jsme tak dokonce využít občasného uklidnění větru doprovázeného slunečními paprsky a v klidu podiskutovat před panváglem, jak je naším dobrým zvykem.
    Počasí nic nedbalo, že už máme květen a bylo vpravdě aprílové. Střídaly se deštové přeháňky doprovázené výrazným ochlazením s celkem již slušně hřejícím sluníčkem. Při stavbě antén máme z principu věci několik krizových momentů, kdy je celkem dobře, když neprší a fouká co nejméně. Je zajímavé, že déšť a vítr ustal vždycky v tu správnou chvíli, když jsme to zrovinka potřebovali. Shodli jsme se na tom, že nad námi drží "nahoře" ochranou ruku ti z radiokroužku, kteří už nejsou mezi námi. A těch "Vestečáků", co nás už sledují jenom ze shora, je už bohužel hodně....Karel OK1WGU, Pepa "Havárek" OK1FGX, Oldík OK1HON, Kamil OK1AIJ, Libor OK1FPL.....a další. No, jenom doufám, že jim snad ostudu neděláme a že by z nás měli možná i radost. Dost už však nostalgického smutnění.
    Závod patřil z našeho pohledu k těm vydařeným, operátoři si pěkně zaoperovali, tedy zavysílali a všechno fungovalo tak jak má. V sobotu po poledni přijel, jak je tradicí, Pavel OK1DNZ, který nejen že dává všanc na kontesty svůj KV TRX, ale jako excelentní profi radiokonstruktér je také autorem důležitých prvků našeho setupu. Přijeli společně s XYL Romčou, která jako tradičně, provedla zběžný geologický průzkum okolí, přičemž byla tentokrát vybavena UFB skládacím rudlíkem. To pro případ nutnosti transportu většího nerostu. V neděli nám přijel pomoci s balením antén i Petr OK1BP. My jsme s Ivuš, jako obvykle odjeli v sobotu domů do RK a přijeli jsme zase až v neděli po obědě. Byl to pěkný víkend, během kterého jsme na kopci prožili příjemné chvilky s kamarády.

    Zpáteční cestou domů do RK jsme letos nenavštívili tradiční pouť v Trhové Kamenici, která se vždy koná ve stejném termínu jako druhý subreg. Zvolili jsme časově trošku delší trasu přes Ležáky, kde jsme zapálili svíčky u pamětní desky se jmény zavražděných mužů, žen a dětí. Zastavujeme se tam alespoň jednou každoročně, většinou cestou z PD, abychom si při čtení jmen a datumů narození popravených nevinných lidí uvědomili, čeho, jakých zvěrstev, je "člověk" schopen. Bohužel lidé se nemění a dějiny se opakují. To by však bylo už na jiné, smutnější povídání, než o kontestování na kopci....