Kdo si počká, ten se dočká, praví staré, dobré přísloví. Počkali jsme si celou zimu a dočkali jsme se prvního celého březnového víkendu a k němu patřícímu 1.subregionálu, prvního to závodu nové sezóny u nás na OK1KCR. A musím hrdě podotknout, že jsme nečekali s rukama v klíně. Nevytvořili jsme během závodní přestávky sice nic převratného, ale na pár drobnostech jsme přece jenom zapracovali. V první řadě se Ivanovi OK1PI podařilo odhalit a následně ve spolupráci s klubovým mechanikem Láďou OK1FCR odstranit letitý problém s emskvérou. Já jsem se potom věnoval vylepšení počítačové podpory. Po delší době jsme dospěli do bodu, kdy nám již stávající deník přestal vyhovovat a nastal čas změny. Zároveň přišel ten správný okamžik nahradit letité počítačové železo méně letitým, HI. Přípravy a testování v domácích podmínkách bylo vpravdě mohutné, ale to, zda se vše podařilo tak, jak bylo myšleno, se ukáže vždycky právě až na kopci.
    Na Vestec jsme se synátorem Honzou OK1JD plánovali vyrazit o něco dříve, než obvykle. Je to od nás z Rychnova cca 1,5 hodiny cesty a proto je nutností trochu si přivstat s čímž má Honza obvykle problém. Tentokrát jsem však ten problém měl já a dopadlo to tak, že jsme vyjeli vlastně tak jako standartně, tj v časném sobotním dopoledni. Tentokrát s námi z časových důvodů nejela mamka, což ale neznamenalo, že nás na pobyt na kopci patřičně nevybavila. V pátek večer nasmažila obrovské množství řízků, ale to nebylo zdaleka všechno. Věrna své tradici nabídnout nám všem na Vestci každý contest pekáč čerstvě upečených, teplých buchet, nastavila si budík na 4:30 a mohla nám tak v sobotu ráno předat teplý pekáček zabalený v utěrce, jehož obsah vždycky provoní auto už cestou na kopec. Ivi moc díky, povidlové, tvarohové i makové byly mňam, jako vždycky.
    Na kopci nás přivítala poměrně hustá mlha, v které se již čile pohyboval Lukáš OK1MHW. Vyskladňoval antény, připravoval kotvy a všechno, co k tomu patří. Za nějakou chvilku dorazil i Láďa OK1FCR, anténní družstvo tak bylo kompletní a mohli jsme začít se stavbou té naší anténní minifarmičky. Museli jsme trošku upravit posloupnost prací, anžto nám chyběly některé poměrně důležité komponenty, jako například zadní dipólová část otočné emskvéry. Né, že bychom je někde zapomněli, ale byly přes zimu uloženy u našeho náčelníka Ivana OK1PI, kde absolvovaly léčebnou kůru. Blížilo se kvapem poledne a my jsme čím dál toužebněji Ivana vyhlíželi. Konečně přijel, dál nám potřebný materiál, otočil se a se slovy "zapomněl jsem kabely" odjel zpátky domů. Budiž mu omluvou, že před contestem toho moc nenaspal, protože byl na koncertu Pink Floydů v Pardubkách, HI. Než přijel, tentokrát již s kompletním setupem, na kopec definitivně, měl náš anténní team už prakticky hotovo. Já jsem měl zároveň už připraven počítačový suport a vše kupodivu fungovalo jak má. Vedoucí ve snaze zřejmě dohonit vzniklé časové manko, jsouc překvapen, že v hamovně vidí něco co tam nebývalo a jsa zvyklý, že pokaždé rozmisťuje TRX a všechny ostatní krabičky na prázdný stůl a poličku, ohodnotil moje cca hodinové snažení slovy: "Co je to tady za bordel? To musí pryč!". Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli viděl červeno před očima a kontroval jsem slovy "Já se na to můžu vy....Tak pojedeme systém tužka-papír! To zabere nejmíň místa!" a odešel jsem ven na vzduch, HI. Spoluhamové, kteří venku náš dialog slyšeli, se velmi dobře bavili. Věděli, že Ivčoun potřebuje při zapojování setupu pokaždé klid a dostatek prostoru a čekali, jak zareaguje na velký monitor a notebooky na kraji poličky. Dočkali se očekávané reakce a byli nadmíru spokojeni, HI. Dopadlo to tak, že Lukáš nechal kolovat lahvinku DXmogulu, vedoucí mi vymezil patřičné místo na poličce a všichni jsme se tomu zasmáli.
    Jak už to ale tak bývá, smáli jsme se předčasně. Úsměvy nám ztuhly na líci ve chvíli, kdy došlo k poslednímu testu vysílacího setupu. Ivan zaklíčoval na CW a nastavil vše potřebné. Žádný problém, vše fungovalo jak má. Problém nastal na SSB. Dlužno předeslat, že asi jako jedni z mála používáme VOX. Tentokrát ale, ať jsme se snažili jak snažili, nedařilo se, aby VOX sepnul. Icom7600 se prostě nepřepnul na TX. Řeklo by se, problém mezi mikrofonem a vstupním konektorem TRXu. No jo, ale ono to nepřeplo na TX ani, když jsme zkoušeli přehrát obsah z paměti Icoma. Sice to odehrálo obsah, ale TX to neseplo. Ruční mikrofon jsme na kopci neměli, abychom vyzkoušeli PTT....Mezitím přijel na kopec majitel Icoma Pavel OK1DNZ s XYL. Usoudili jsme, že to vypadá na nějaký problém v nastavení Icoma, došlo i na stažení manuálu z I-netu. Pavel zkontroloval na rádiu všechno možné i nemožné, ale bez výsledku. Následovala poslední krutá možnost - factory reset. Pavel rádio uvedl do továrního defaultu. Znovu na rádiu nakonfiguroval základní věci. Všechno odpojeno - jenom holé rádio + napájení + heilovky. Marně tiskneme TX na TRXu. Nic. Stále nezaklíčuje a nezaklíčuje. Stejné jako před resetem. V tu chvíli jsme to tipovali na nějaký problém v rádiu. Mezitím už začal závod. Nálada na Vestci je pod bodem mrazu, vypadá to, že všechno sbalíme a pojedeme domů. Tak takhle jsme si tedy začátek sezóny nepředstavovali....Zvažujeme možnosti jet jenom na CW, nebo začít balit, abychom to stihli do tmy. Jdu ještě ven před panvágl za Lukášem s tím, jestli by nezajel někam pro ruční mikrofon k Icomu, že bychom ještě udělali poslední pokus. Lukáš byl vlastně celou dobu, co jsme byli vevnitř v hamovně, venku a pořádně nevěděl, co se řeší. Jeho odpověď mě dostala do kolen. S klidnou tváří říká: "No a nechcete zkusit rezervní heilovky? Jedny mám sebou v autě...". Našli jsme potřebné redukce, abychom mohli sluchátka připojit do Icoma a světe div se! VOXujeme! Klíčujeme! Pavel s Ivanem ještě nastavují a připojují vše potřebné a OK1KCR je cca hodinu po začátku závodu konečně ON AIR! Závod rozjíždí Honza a během pileupu stále řeší problém s vypadávajícím VOXem. Zkouší všechno co se dá, prodlužuje konstanty, ale pořád to není ono. Čerstvě poučeni, tipujeme tentokrát okamžitě na problém se sluchátky. Vypadá to, že u těchto Lukášových přerušuje něco okolo mikrofonní vložky, nebo na přívodu. Tak to teda už nééé! Dosť bolo! Lukáš sedá do auta a jede s Pavlem do Chrudimi pro Pavlovy heilovky, v pořadí číslo tři, HI. Mezitím se situace s vypadávajícím VOXem stala neúnosnou a tak v nouzi nejvyšší zkoušíme použít opět původní heilovky. Tak to tedy nevymyslíš, fungují naprosto bez problémů a odjeli jsme s nimi celý zbytek contestu.....Po mnoha následných úvahách jsme dospěli k závěru, že "Přéčinó nebyla chybná elektrónka E13 z podniku Katóda Olomóc", alébrž asi oddělovací tantalový kondík v mikrofonní cestě sluchátek, umístěný v konektoru. Vypadá to, že má občasný zkrat nebo svod on sám nebo jeho okolí.
    Konečně jsme se tedy mohli naplno ponořit do víru závodění. I když podmínky byly průměrné, spojení celkem slušně přibývala. Všechno, včetně nového počítačového suportu, fungovalo uspokojivě. Poprve v "bojových" podmínkách jsme vyzkoušeli nový závodní deník.
    Byli jsme myslím nakonec všichni rádi, že jsme, bez ohledu na výsledek, vůbec mohli závod odjet a nepřišlo tak veškeré vynaložené úsilí vniveč.
    A úplně na závěr. (Zatím jsem to ještě neprezentoval, uvažuji o tom nesměle jenom tak nějak sám pro sebe...). Nebylo by přece jenom dobré vzít sebou, pro tu jakousi jistotu, příště ten opovrhovanej ruční mikrofon....?? HI.