První subregionálem začíná tradičně rok co rok u nás na KáCeeRce contestová sezóna. Ani letos tomu nebylo jinak. Co bylo jiné, tak to bylo určitě počasí. Marně lovím ve své paměti, kterým rokem bylo takové teplo. O tom, že tentokrát po sněhu nebylo ani památky netřeba mluvit. A že bývalo sněhu! Bylo pravidlem, že auta se nechávala stát u Pátků a zbylých několik desítek metrů k panváglu jsme museli dojít pěšky, brodíc se závějemi. Pravdou je, že jsme se brodili jenom při té první cestě od aut, protože než jsme nanosili potřebné propriety a veškerý proviant, prošlapali jsme sněhem slušnou magistrálu, HI. A pokud už sníh nikde nebyl, tak určitě přetrvával na západní návětrné straně panváglu, kde byla pokaždé obrovská závěj. Tu jsme s oblibou využívali k chlazení rozličných nápojů. Láhve jsme do sněhu jednoduše nastrkali naležato a vytvořili tak jakousi pivně-rumovou vinotéku. Ale dost nostalgického vzpomínání na časy dávno minulé a raději alespoň stručně k letošnímu březnovému závodu.
    Předtím, než jsme mohli, coby anténní družstvo, začít budovat naši anténní farmu, bylo nutno připravit si na tuto činnost půdu pod nohama. A to doslova. Krtci se tuto zimu nezimu činili a okolo panváglu bylo krtinců pomalu víc než trávy. Takže nejdříve vzít do ruky hrabičky, urovnat terén a přebytečnou zeminu odvézt. Potom teprve následovalo potřebné osazování a vztyčování příslušného železa, tedy spíše duralu, HI. S touto konfigurací fixů moc zkušeností nemáme, byla to vlastně teprve první repríza, premiéra proběhla napodzim při A1 kontestu. Tentokrát jsme dolaďovali ještě nějaké ty detaily a Lukáš uváděl v život jeho propracovaný, vysoce sofistikovaný systém barevného značení jednotlivých kotev a stožárů. Od nynějška je vlastně důležitou podmínkou členství v našem anténním družstvu mimo manuální zručnosti, obratnosti, představivosti, inteligence, tolerance, obezřetnosti, rozvahy a pevných nervů i schopnost dokonalého barevného vidění a správného vnímání celé barevné škály. Možno konstatovat, že anténní družstvo odvedlo svoji práci jako obvykle na jedničku a v dobrém čase. Ruku v ruce s tím pracoval skvěle, taky jako obvykle, i náš hlavní provozní technik Ivan PI na sestavování vysílacího setupu. Vše bylo hotovo s dostatečnou časovou rezervou před závodem. Vlastně jediný problém, naštěstí ne zásadní, byl s novým notebookem a podpůrným softwarem na něm běžícím. Podpůrný soft nepodporoval po valnou část kontestu tak, jak by měl, ale vše se nakonec Lukášovi podařilo nějak umravnit a rozchodit.
    Závod se celkově vydařil, povedl se velmi pěkný výsledek a jenom škoda chybějících pár bodíků, které nás dělily od prvního místa MO na 2m v rámci OK.