Jakožto ham bydlící v podhůří Orlických hor jsem pocítil jakousi morální povinnost zůčastnit se rozdávání bodů z kopců do diplomu "Tisícovky Čech ,Moravy a Slezska". Naplánoval jsem tedy sobotní výpravu do hor. Kladný zájem projevila taktéž XYL Ivuš, glosujíc to slovy ze známého českého filmu: "To je dost, že nás taky táto někam vyvezeš!" Jako cíl první výpravy jsem zvolil hned nejvyšší vrchol pohoří - Velkou Deštnou. Důvodem byla hlavně poměrně jednoduchá dostupnost a taktéž lehká identifikovatelnost vrcholu i pro mne, tedy člověka hor né moc znalého.
    Už v pátek, v předvečer výpravy, jsme s oběma juniory testovali, zda unesou každý v baťůžku jeden akumulátor. Pro ochránce práv dětí - nikoliv baterku z auta, alébrž 12V/5Ah vážící cca 2kg. Zkouška dopadla dobře, takže každý dostal přidělen jeden akumulátor a já jakožto dospělák dvě. Jak se později ukázalo, vzhledem k okolnostem by bývala stačila bohatě jedna celkem.
    V sobotu ráno jsme tedy vyrazili směrem k Chatě na Šerlichu. Na přilehlém parkovišti jsme nechali stát auto a vydali se zkratkou z parkoviště na Velkou Deštnou. Musím podotknout, že už po tom co jsem vystoupil z auta, mne překvapilo citelné chladno. Dole v nížině panovala dlouhodobá vedra, proto jsme se vybavili vysloveně letně, tj. trička, krátké kalhoty a dostatek pití. A najednou zatažená obloha, jen jen začít pršet a protivný studený vítr. Všichni jsme na sebe oblékli všechno co jsme měli - na tomto místě dlužno zvláště poděkovat týmové logistce Ivuš, která přes moje ranní jízlivé poznámky o nabalených pumpách, jako správná matka přibalila přece jen nějaké to šatstvo navíc.
    Nahoře na Velké Deštné foukal vítr už velmi intenzivně, až tak, že byly trochu problémy se stavěním stožáru. Vzal jsem sebou komplet stožárek i s anténou, tak jak to používáme na provozáky. Musím se přiznat, že jsem klepal pořádnou kosu a jenom jsem čekal, kdy začne z nízko letících tmavých mraků sněžit. Chudák Honzík nemohl ani vzít tužku do ruky, natož mikrofón a drkotal zubama, takže bylo jasné, že body budu rozdávat jenom já. Po chvilce jsem celý zbytek manšaftu musel poslat kousek pod vrchol, do tepla chaty Horské služby na čaj. Sám jsem měl už taky problémy s mluvením, protože jsem měl zimou zatuhlé ty potřebné obličejové svaly. Pár posledních spojení jsem už opravdu protrpěl a těšil jsem se, až už to bude všechno zbaleno a budeme dole na parkovišti v autíčku. Naštěstí zbytek FRD týmu za chvíli přišel na pomoc, všechno jsme složili dá se říci v rekordním čase a upalovali jsme dolů k autu. V autě už to byla pohoda a tak jsme ještě zajeli nahoru na Šerlich a mastňácky z auta rozdali nějaké ty body. I když to bylo jenom na magnetku na střeše auta, chodilo to pěkně a co hlavně, v autě bylo příjemné teplíčko. Přibližně v 17hodin jsme odjeli zpátky do Rychnova.
    Závěr naší první výpravy za tisícovkami nebyl zrovna radostný, protože Honzík tento výlet odstonal a ležel potom s teplotami celý týden doma. O tom co si musela vyslechnout ona zodpovědná osoba, která to všechno zpískala, tedy já, se netřeba zmiňovat. Byla to prostě smůla - v dlouhém období tropických veder jediný den, kdy přecházela nějaká fronta a počasí na horách bylo pod psa.

 





Velká Deštná dělá čest svému názvu





  





Zmrzlý OK1FRD tým na vrcholku Velké Deštné







  




Sbaleno, vyfotit a rychle do tepla!