V termínu, který byl znám již někdy v letních měsících, se uskutečnilo slavnostní zakončení kontestové sezóny, kterému se  říká "klubový silvestr". Kdy byl ten termín? No přece třetí víkend v prosinci, v době konání prosincového PA. O důvodech tohoto strategického plánování jsem psal již dříve (viz  Silvestr 1999), proto jenom podotýkám, že se v tomto směru nic nemění. Onu sobotu, v pozdní odpoledne, jsme vyrazili z Chrudimi na Vestec v trojici: Ivan OK1PI, Martin OK1CMA a já. Ivan šoféroval a my s Martinem jsme se vezli. Ze sestavy bohužel na poslední chvíli vypadl Láďa OK1FCR, který měl nemocného mladšího potomka, a proto musel zůstat doma. Mimo nás se vezl v dodávce zvané Ford tranzit ještě proviant. Ano pozorný čtenář minulých "Vestecstory" již určitě tuší proč jsme vlastně jeli dodávkou. Je sice pravdou, že jsme potřebovali svézt něco dolů z kopce, ale hlavní důvod byl samozřejmě ten, že zásoby poživatin a nápojů by se nám těžko do normálního auta vešly. Navíc Ivan měl sebou jako obvykle podstatnou část ložnice, tj. kompletní lůžkoviny a pyjamovou soupravu, což samo o sobě zaplní prostor běžného osobního vozu střední třídy. Více auty jsme přitom jet nechtěli z důvodu nemožnosti požívání nápojů obsahujících alkohol řidiči. Na poslední chvíli jsme ještě sháněli křen do guláše a potom co jsme tento sehnali, jsme již nabrali kurz na naši zaslíbenou horu (no teda kopeček). Zapomněl jsem ještě na jednoho důležitého pasažéra - velký hrnec s gulášem, který se vezl vzadu na ložné ploše. Znaje Ivanův rasantní styl jízdy, provedl jsem již doma na hrnci opatření systému "bombenfest" a musím řict, že se to 100% osvědčilo - přeprava proběhla bez závad. Gulášek byl jednak oproti jiným letům nikoliv z hovězího, ale z vepřového (ach ty šílené krávy.....) a jednak jsem ho komplet uvařil už den předem, aby se to pěkně naleželo. Musím na tomto místě poděkovat XYL. Ivuš mne přispěla jednak občas radou (vždy s poznámkou, že si to stejně udělám podle svého), jednak jsem jí svěřil práce pomocné, tj. například nakrájení masa a potom taky práce, které mně dělají problémy tj. příkladně zahušťování (vzpomněl jsem si na to martýrium s moukou na PD2000, kde jsme s Péťou OK1FRG měli směs mouky a vývaru až za ušima). A musím se (jako obvykle,HI) pochlubit, že výsledný produkt byl OK a všem odborníkům chutnal. No, tak to by bylo k poživatinám a ještě pro pořádek musím sdělit, že jsme sebou vezli taky starý TRX FT225RD, to zřejmě proto, aby iluze, že jedeme na kopec závodit, byla dokonalá.
     Na kótu jsme dorazili v pohodě i přes neustálé poznámky řidiče (OK1PI), že: "......neví, neví, že tam může být sníh, že to je Vysočina a že s tím Tranzitem na sněhu za nic neručí......". Je to zajímavé, ale letos nebylo po sněhu ani památky.

Na kopci jsme se měli setkat s Péťou OK1FRG, který vyrazil už v pátek, aby, jak tvrdil, připravil slavnostní tabuli. Potom co jsme ho po příjezdu bušením na panvágl probudili, nám sdělil, že včera večer absolvoval nějaký předjezd v blízké vesnici, ale že už je OK.

O slavnostní tabuli tím pádem nemohlo být zatím ani řeči, ale to vůbec nevadilo, protože jsme ji společně připravili "v cukuletu". Právě, když jsem ohříval guláš, se ve dveřích objevila návštěva - Olda OK1HON a Libor OK1FPL.
Sesedli jsme se kolem stolu, pojedli jsme, popili různých nápojů - od pivínka až po speciální oldovku a dokonce jsme si po delší době zazpívali i klubovou hymnu. Škoda, že nebyla po ruce žádná kytara. Kluboví muzikologové po tom, co jsem před lety jeden takový nástroj omylem rozšlápnul, se zdráhají další kytaru na kopec vozit, s poznámkami o tom, že by se mohla v přírodě působením vlhka rozladit. Uvidíme, příště se musíme po nějakém tom kouzelném dřevě podívat po bazarech.
Zábava byla pohodová a nedlouho potom, co odjeli někdy mezi půlnocí a ránem Olda s Liborem, jsme se taky uložili ke spánku. Spaní bylo narušeno pouze nepatrnou mimořádnou událostí, kdy Péťa OK1FRG, aníž by přerušil spánek, vyslal hrdelní signál "TOKYOOOOOO", což bylo okolím blízkým (OK1CMA) i vzdáleným (OK1FRD) hodnoceno shovívavými úsměvy. Toto se snažil zopakovat ještě druhý den ráno a povedlo se mu to tak, že nás s Martinem dohnal až k slzám. Musím upřímně  konstatovat, že takhle jsem se za celý uplynulý rok nezasmál. A nebyl to smích škodolibý, nýbrž vyplývající z naprosto gagové situace. Škoda, že nebyla po ruce kamera. V tu dobu už bylo vlastně po PA a Ivan o dost přišel, protože dělal ještě nějaká postkontestová QSOs. Dlužno podotknouti, že jsme se probudili na poslední půlhodinu závodu a tu jsme odjeli i přes protesty některých hamů ať dáme pokoj, že už nestojí zato roztahovat zařízení.
     Odpoledne jsme vyměnili kotevní lanka u hlavního stožáru, pobalili věci a rozloučili se pro letošní rok s kopečkem. Uvidíme s čím přijedeme na první subregionál v roce 2001 - plány jsou veliké.