Setkání v Holicích bylo v pořadí už 28. a protože se Holic účastním už od prvního ročníku a žádný rok jsem nevynechal, tak i já jsem byl v Holicích už po osmadvacáté.
    Logisticky jsem to myslím letos naplánoval vskutku elegantně. V pátek ráno jsem dopravil zúčastnivší se tři čtvrtiny FRD teamu, to je Honzu OK1JD, moji XYL Ivu a sebe sama na místo Setkání s tím, že pro nás přijede odpoledne zbylá, nezúčastnivší se čtvrtina teamu, Petr, autobusem. Tímto promyšleným strategickým manévrem jsem zajistil možnost konzumace nápojů obsahujících látky pro tělo řidiče naší legislativou nepřípustné. No co by to bylo za setkávání se, pokud by nebylo možno popít s kamarády nějaké to pivko ? A kde jinde se vůbec s kamarády hamy setkat než u piva ? Navíc z tlampačů v areálu Setkání se tu a tam ozývaly naléhavé výzvy pořadatelů, nabádající účastníky k dodržování pitného režimu, což bylo v horkém letním počasí více než žádoucí. Petr sice zpočátku neprojevoval žádné veliké nadšení, pronášel jakési poznámky o kodrcání se v rozpáleném linkovém autobusu, ale po tom co mu bylo vysvětleno, že se jedná o výsostný rodinný zájem, souhlasil. Vše nakonec perfektně klaplo a v 17.13 už čekal u našeho zaparkovaného auta poblíž holického autobusového nádraží. To ale předbíhám. Od deváté hodiny ranní, kdy jsme si zakoupili vstupenky do areálu v ceně 70Kč, až do našeho pátečního odjezdu, jsme si užívali všeho, co k takovýmto akcím patří. Já jsem měl číslo vstupenky 436, z čehož usuzuji, že tou dobou mohlo být přítomno cca 500 návštěvníků. V plném proudu už byly obchodní transakce na všech třech blešácích a i u stánků s pivem byl nějaký ten ruch. Byl jsem rád, že se mi, přes drobnou obtíž s ranním výběrem hotovosti z holického bankomatu, podařilo opatřit si dostatečnou finanční částku, abych se mohl směle vrhnout do víru holického šrotobazaru. Ono to sice nakonec dopadlo tak jako pokaždé, to znamená, že částka utracená za nezbytnosti na blešáku, byla řádově nižší, než za pivo a související pochutiny, ale to člověk nikdy dopředu neví. Co kdyby narazil na něco zcela vyjímečného, bez čeho by si nemohl svůj další ham život vůbec představit? S ničím takovým jsem se bohužel nebo bohudík nepotkal, ale to neznamená že jsem nepořídil pár potřebných drobností. U kluků z OL7M jsem zakoupil několik velmi kvalitních PL konektorů za velice příjemnou cenu, Honza sehnal další dva RXy pro ROB, sice už ne zrovna v nejlepším stavu, ale cena byla víceméně symbolická a myslím, že je, k radosti rychnovských skautů, zrepasujeme a zprovozníme. U stánku ČRK jsem vyzvedl a odevzdal kvesle, krátce jsme pohovořili s Martinem OK1FUA u jeho stánku v hale a už jsme se přesunuli do úplného centra dění, před kulturák mezi stánky s občerstvením. Sedíc u piva jsem si ještě vzpomněl, že mám domluvený už před Holicemi jeden obchod a že mám prozvonit dotyčného prodejce, aby mi předal kýžený napájecí konektor k prastaré FT225. Prozvonil jsem a dotyčný mně milý konektor přinesl až k tomu pivu. Tak tomu se říka support, HI!
    Potom, co jsme zašli na oběd tentokráte opět do restaurace U Skrblíka, kde jsme se výborně najedli a doplnili tak energii potřebnou ještě pro horké páteční odpoledne, jsme se opět prošli všemi blešáky. Co kdybychom objevili ještě něco, co našim očím dopoledne uniklo? Nějaký ten takříkajíc klenot? Nevím jestli to byl zrovna klenot, no asi neé, ale i taková trumpetka, neboli vzduchový klaksónek potěší. Škoda, že po prvním mém radostném zatroubení, nesoucím se pravda celým areálem, mně byl tento předmět moji XYL nekompromisně odebrán s tím, že dělám ostudu a že mí bude "navrácen až na konci školního roku"....co to plácám, chtěl jsem napsat "navrácen až po Setkání", HI. První den holického hamfestu jsme zakončili, kde jinde, opět v centru veškerého dění, u piva před kulturákem. V 17 hodin, řídíc se známým sloganem "dopijem a půjdem", jsme se zvedli a vydali se k autu, u kterého již čekal náš, autobusem přicestovavší, dopravce. V 18hodin jsme už byli doma v Rychnově a po krátkém osvěžení se v bazénku jsme ještě vyrazili na rychnovský jarmark, který probíhal souběžně s Holicemi.
    V sobotu jsme se probudili do deštivého rána, jak se ale naštěstí ukázalo, jednalo se jenom o krátkou přepršku a do Holic jsme už, opět kolem deváté hodiny ranní, přijížděli za slunečního svitu. Někteří spoluhamové z OK1KCR, přicestovali z Chrudimi tentokráte vláčkem, takže byli v areálu už od časných ranních hodin. Po blešácích se také tou dobou čile pohyboval Bohoušek OK1PBB s brašničkou přes rameno, kterážto skrývala tradiční lahodný mok, zvaný Bohušovka. Stejně jako dne minulého i tentokráte jsem jeho nabídce neodolal a zahájil putování mezi prodejci ranním hltánkem na zahřátí. Opět jsem si potom osvěžoval zrak a v mysli vyvolával příjemné vzpomínky na doby mládí, pohledem na nekonečné množství prehistorických, mně dobře známých, součástek, měřáků, rádií a dalších artefaktů. Koneckonců i moje XYL uznale prohodila, že "toho šrotu je tady letos snad ještě víc, než vloni..". Mne však dokonale dostalo, když jsem zjistil, že jedni z prodejců dokonce prodávají starou měřící techniku, konkrétně osciloskopy, takzvaně "na kila"! Ty biografy ale zase nebyly až tak úplně staré, byly z produkce Tesly, někdy z 80tých let....Potom co jsme se prokodrcali všemi zákoutimi blešotrhů, jsme usoudili, že dosť bolo a že je na čase občerstvit se. Během této bohulibé činnosti jsem pohledem do programu zjistil, že ve velkém sále kulturního domu probíhá předávání diplomu ze závodů mládeže a protože náš současný klubový manažer pro práci s mládeží (to jsem to napsal pěkně, v duchu doby, že, HI?) Lukáš OK1MHW seděl vedle mne, zvedli jsme se a chvátali do kulturáku. Lukáš coby přebiratel diplomů z PDM a já jako dvorní fotograf. Po tomto slavnostním aktu jsme se opět chtěli vrátit do občerstvovny a pokračovat ve zdárně započatém díle. Na předávání diplomů totiž navazovala přednáška o první OM družici a to nebylo pro mne zase až tak zajímavé. Co ale nebylo původně zajímavé se po pár úvodních slovech přednášejícího pro mne zajímavým stalo. Se zájmem jsem poslouchal až do konce a dozvěděl jsem se mnoho pro mne nových věcí. Lukáš mezitím domluvil schůzku s Danem OK1TDO ze sousední kolektivky OK1KPA. Sousední v tom smyslu, že se účastní závodů z kopce Spálava sousedícího s Vestcem. Poslední dobou k nám totiž prosákly nějaké znepokojivé informace o plánovaných změnách vysílacího setupu u Pardubáků a proto jsme si v zájmu předejití možným budoucím problémům, chtěli vše vyjasnit. Dan nás ubezpečil, že letitá úmluva o rozdělení kompetencí mezi Vestcem a Spálavou stále platí a vše uvedl na pravou míru. Nebyla ani nutná přítomnost našeho klubového supertechnika Pavla OK1DNZ s jeho přesnými decibelovými argumenty. Potvrdila se tedy slova Lukáše, Danova kamaráda, že Dan je velmi rozumný kluk a technik.
    Na sobotní oběd jsme opět společně vyrazili ke Skrblíkovi a stejně jako v pátek, musím chválit. Nahamali jsme se, my hamové i nehamové, opět výborně. Po obědě jsme se přemístili zpět do areálu Setkání a přišli jsme právě včas, abychom stihli prezentaci letošních výsledků OL7HQ týmu, tradičně spojenou s předáváním triček, jakožto cen. Měl jsem to štěstí, stejně jako loni a jelikož jsem splnil obě podmínky, tj spojení se všemi HQ pracovišti a následná žádost o tričko, převzal jsem si od Karla OK1CF slušivé triko. Dlužno dodat, že někteří jedinci sice splnili podmínku číslo jedna, dokonce ještě hbitěji než já :-(( , ale opomenuvše podmínku číslo dva, trička se nedočkali. Ceny byly rozdány, plány HQ týmu do budoucna nastíněny a na řadu přišly námi kluky z KCR velmi oblíbené prezentace expedic. První byla veleúspěšná expedice D66D a ačkoliv jsem viděl už jejich prezentace na youtube, tak stejně není nad osobní vyprávění, navíc kluci ještě pohovořili i o plánech nadcházejících. Následovalo pohodové povídání Milana OK1DWC o jeho dlouhodobém, v pořadí už druhém pobytu na Rarotonze, ostrově v pacifiku. Potom, co obě prezentace skončily, se ale taky přiblížil konec celého letošního Setkání. Poseděli jsme ještě chvilenku v občerstvovně před kulturákem, nafotil jsem, jako tradičně, pár obrázků skoro už liduprázdného blešáku s prodejci balícími svoje poklady zpět do aut a potom co jsme dopili to letošní poslední holické pivo, vykročili jsme směrem k zaparkovanému autu, abychom se vydali na zpáteční cestu do Rychnova. My je myšleno tříčtvrteční FRD team, to je Honza OK1JD, já Láďa OK1FRD a moje XYL Iva. Posledně jmenovaná se již během oběda ujala logistického plánování a poněkud pozměnila moji promyšlenou a osvědčivší se páteční strategii. Řkouce, že je zbytečné, aby se Petr trmácel autobusem do Holic, určila direktivně jako řidiče Honzu, který prý potřebuje získávat řidičskou praxi. Zároveň tím tedy dosáhla kýženého doprovodného efektu, který spočíval v tom, že dotyčný nebude celý den konzumovat nápoje s obsahem, byť jen třeba stopovým, alkoholu. Cesta proběhla naprosto v pohodě a okolo devatenácté hodiny jsme byli doma a mohli si zopakovat úspěšný páteční scénář a zakončit den opět na rychnovském jarmarku.
    Co dodat k letošním Holicím? Já vím, že se budu opakovat, ale Setkání se mně, jako tradičně, moc líbilo. Potkal jsem se zase po roce se spoustou kamarádů a s další spoustou kamarádů jsem se taky nepotkal, i když jsem se později dozvěděl, že v Holicích byli, prostě jsme na sebe neměli štěstí. Na rozdíl od některých mravokárců a opovrhovatelů jsem byl nadšen i tím kvantem všelikého šrotu na blešácích. Škoda, že se nemohl zúčastnit další šrotoznalec Marten OK1CMA. Jeho přehled a tipy co je kde zajímavého jsou každým rokem k nezaplacení, HI.
    Po oba dny přálo počasí, pivo, ač Staropramen, bylo výborné, nálada UFB, prostě dva pěkně prožité dny. Všem kteří tuto akci zorganizovali tímto děkuji a těším se na Setkání Holice 2018.