Tak jsme se konečně dočkali. První závod v sezóně, první závod s novým zařízením a první závod s elektrikou na kótě. Né že bychom výhod elektrické sítě doposud nevyužívali, 220V jsme léta tahali dlouhatánským kabelem z posledního domku ve vesnici, ale to byla jednak elektrika poněkud "slabší" a potom nebyla naše. Teď je to všechno jinak: Máme vlastní "mastňáckou" elektriku až v přívěsu (stačí cvaknout jističem). Nejen, že je mastňácká, ale ona je i taková nějaká lepší, silnější, tvrdá....No prostě splnil se náš dlouholetý sen.
    Teď už k vlastnímu pobytu na kopci. Doprava byla poněkud nestandartní, dorazili jsme už v sobotních ranních hodinách a já se spolucestujícím Láďou OK1FCR jsem byl na kopci první. Opět jsem vyjel až nahoru k přívěsu, i když jsem musel nasadit už pod kopcem sněhové řetězy. Je pravdou, že Ivan OK1PI se spolucestujícím Petrem OK1FRG vyjel na kopec taky a dokonce bez řetězů :-(( , ale určitě to bylo jenom díky tomu, že jsem mu cestu patřičně s mými řetězy projel. Nebo, že by byl lepší kopcojezdec? To se mi snad nechce ani věřit...Každopádně už před polednem jsme byli v plné práci.  Stožár s anténou musel dolů, abychom ho mohli přistrojit novými koaxy (jeden koax už nám nestačí - klubový specialisti vymysleli hned čtyři) a taky novou ovládací skříňkou a novým anténním předzesilovačem.  Jak je na obrázcích vidět, vybrali jsme si samozřejmě dobu, kdy zuřila sněhová vánice nejintenzivněji, protože jak známo, za pěkného počasí to umí každý trouba, ale když vítr mete sníh do očí, že není pomalu vidět, ruce mrznou, že není možné nic držet a nedá se ani vyčůrat, protože není možné nic najít, joooo to se pak pozná "správnej chlap". Tak jsme si zase všichni dokázali jací jsme chlapáci a po dobře vykonané práci jsme se spokojeně nalodili zpátky do příbytku za účelem vyzkoušení PSV, přepínání relátek a jiných zbytečností, které normálně coby ostřílení  kontestmani nezkoušíme. Jako mávnutím kouzelného proutku  v tu chvíli ta "čína" venku přestala a dokonce se na nás chvilku podívalo i sluníčko...Hlavní věc, že všechno fungovalo (tnx OK1PI & OK1FRG) a PSV bylo taky krásné (i když máme DL7KM střihnutou trošku níž). Vyndali jsme tedy ze zavazadel trošku jídla (řízky, vepřové kýty, bůčky atd) a z bedničky něco pěnivých potěšení a posilnili jsme se po těch prožitých přírodních útrapách. Mezitím jsme zaregistrovali, že vlastně začíná závod a zasedli jsme k zařízení. Abych to upřesnil, zasedl jsem já osobně, protože většinou první cca 2 hodiny jedu já. Ze začátku jsem měl trošku problémy s logem (používáme Lokátor od OK1DUO), vina byla na mojí straně, protože od loňského A1 kontestu uplynulo už dost času a moje děravá paměť vypustila nějaké informace potřebné k ovládání programu. Byl jsem za to peskován některými členy kolektivu! Jako by nevěděli, že zapomínat je  přece lidské. Vše se ale v dobré obrátilo a začalo to docela pěkně "odsejpat". Proti staré eRdvojce je to tedy rozdíl. Poslouchá to velice pěkně (co to tak pěkně poslouchá - viz Silvestr99). Provoz probíhal celkem bez problémů, podmínky mizerné jako většinou. První problém se vyskytl v podvečer, když přestalo patřičně překlápět relátko připojující anténní předzesilovač (je v té malé černé krabičce položené na transvertoru - viz obrázek). Nejprve jsme to řešili cejchovaným poklepem na patřičné místo, později jsme využili volný pár kontaktů a bylo to zase OK.
Venku řádil docela pěkný větřík a následkem toho byla elevace anteny cca 30° , ale všechno kupodivu drželo. Až do zhruba 21 hodiny, kdy Láďa OK1FCR hlásil, že mu jde točení antény najednou nějak moc lehce. S Martinem OK1CMA, který mezitím dorazil na kótu, jsme vzali baterku a šli jsme se podívat, jestli ještě máme nějakou anténu a zda je stožár vertikálně nebo horizontálně. Stožár byl  na svém místě i anténa na něm vypadala celkem v pohodě, ale váznul přenos točivého momentu mezi volantem v ruce operátora a vlastním stožárem. Tento přenos sprostředkovává cyklistický řetěz a tady byl ten problém. Řetěz nevydržel nápor na něj kladený a přetrhl se (takový byl vichr a takové máme silné operátory!). Závadu jsme za pomoci nové řetězové spojky odstranili a mohlo se zase směrovat. V noci byly podmínky "pod psa" a naši sousedi a kamarádi z OK1KPA byli tentokrát snad šestkrát po celém pásmu, takže když už nás někdo slabší po usilovném cékvení zavolal a oni zaklíčovali, spolehlivě zavřeli naše rádio. Nevím co se u nich dělo, nebývá to u nich zvykem, ale tentokrát to byla "síla". Noc nám moc nevyšla, za hodinu a půl jsem k ránu dělal na CW snad jenom 4QSO - no prostě hrůza. Naštěstí ráno se to zase občas trošku otevřelo a začalo to jakžtakž odsejpat. Ivan OK1PI a Petr OK1FRGse jako obvykle začali přetahovat o ODX - tentokrát to vyhrál Péťa (viz  deník  a  grafy). V poledne nás čekalo výborné vepřo-knedlo-zelo (tnx OK1FRG). Já jsem se potom věnoval studiu naftového topení zvaného "bufik", hlavně ovládání a zabavil jsem se s tím docela dobře, protože se mně rozutekly pružinky  a kuličky z paketového přepínače (kdo se s tím někdy potýkal, ví o čem je řeč, HI.) Tnx OK1FCR!-našel všechno v různých temných koutech podlahy.
Mezitím uhodila poslední hodina závodu a my řidiči jsme se začali zajímat jak se dostaneme zpátky z kopce, protože přes noc se vytvořily mezi našimi auty a civilizací docela solidní závěje. Začali jsme tedy shánět lopaty a nastalo prohazování. Po asi hodinové rozcvičce se cesta otevřela a potom už to bylo bez problémů až domů do Chrudimi.